Tentokrát, pohodlně usazená na zemi v odbavovací hale a čekající, až mi otevřou přepážku, a posléze už zase usazená na sedátku u gate, vám povykládám, kterak jsme se s Miškou vydaly do Cascais a do Évory a co se dělo mezi tím. XD
Upsss
Všechno to začalo tím, že se mi povedlo něco, co se mi ještě nikdy předtím nepovedlo. A sice v nějakém podivném zmatení, spletla jsem si vlaky, kterými jsme chtěly jet a vesele jsem zaspala. Uvědomila jsem si, co se stalo, až když jsem se vzbudila v době, kdy se Miška ve vlaku blížila Coimbře. Bylo mi jasné, že tenhle vlak nestíhám.
Takže jsem okamžitě sedla k počítači, zjistila, kdy mi jede další, zavolala Mišce a rychle vyrazila (ještě, že jsem si nachystala batoh den předem!)… a nakonec jsme měli zpoždění jen jednoho vlaku (cca půl hodiny), který jel po tom, co „navazoval“ na ten, jímž přijela Miška…
Dobrá rada pro všechny, kteří necudou, aby jim v portugalském vlaku bylo špatně: Nikdy, ale nikdy nechoďte na záchod v AlfaPenduláru. Nikdy!
Cascais? Necascám.
Tak tedy, v onom slavném AP jsem dojela na Santu Apolonii, odkud jsme se už s Miškou metrem přesunuly na Cais do Sodré a odtud, po boji s větrnými mlýny… eh, s přepážkami (opět jsme měly InterRaily), vlakem do Cascais, podél nádherného, modrého pobřeží…
První, co jsme v Cascais udělaly byla návštěva McDonalda. Protože jsme měly hlad. Protože jsem měla slevové kuponky. Protože byl hned proti nádraží. ^__^
Pak jsme si městečko prohlédly, vyfotily a tak vůbec. I nákupní centrum, umístěné z druhé strany nádraží jsme prošly.
Déjà vu
Co se dělo pak? Nasedly jsme do autobusu a nechaly se jím odvézt… na Cabo da Roca. Překvapení? ^__~
Cabo da Roca jsme měly spoustu času, než nám jel autobus zpět do Cascais, tak jsme si tam sedly na zídku a baštily onigiri, v naději, že se s námi nějaký japonský turista pustí do řeči, ale tentokrát to nezabralo. Jen chodili okolo. U__O
A když došly onigiri, pořád jsme seděly na zídce a povídaly si, protože tam prostě bylo krásně…
"É barato."
Cestou zpátky do Lisabonu jsme se zastavily v Belému (stejně tudy projížděl vlak) na pastely… a pak už jen hurá do hostelu. Který byl, jak jsme se později dozvěděly od Poly ve čtvrti, kam se nedoporučuje chodit za tmy. No co myslíte, kdy jsme tam dorazily? Kolem deváté a tou dobou (bylo 7.května) už v devět tma byla. A… druhý den ráno jsme odtamtud odcházely, když se rozednívalo.
Ale nepředbíhejme, krátce o hostelu. Byl hezký, ale hodně zvláštní. Miška se ptala, jestli máme snídani (někdy bývají) a pán se zasmál a říká: „Não, é barato.“ (Ne, je to tady levný.) Načež jsem vešly do pokoje. Vedle dveří na vykachlíčkovaném schodku umyvadlo a bidet. Bez zástěny. Prostě jen tak.
Évora
Na druhý den, jak už jsem zmiňovala, jsme vstávaly brzy, protože jsme potřebovaly stihnout autobus (a hlavně najít Lisabonsk autobusové nádraží - opravdu dobře schované, šly jsme kolem něj a vůbec jsme si ho nevšimly, dokud nám ho někdo neukázal) do Évory (autobusové nádraží opět bylo divné – žádná garáž, na rozdíl, od toho lisabonského). Můj první dojem z Évory byl: To je jak na chalupě. Fakt. Ulice s domkama skoro jak někde v Jižních Čechách. Ale pak jsme se dostaly k ohradbenému středu města, tak to začalo vypadat jinak. I když stále ještě ne jako univerzitní město, kterým Évora je. Mohli jsme tam jet. Ale všechny, co jsme Évoru navštívily jsme rádi, že jsme se vybraly jiné město. Ne, že by Évora nebyla hezká, ale není tam nic. Prostě taková dědina, co má náhodou univerzitu. A malinký pozůstatek Dianina chrámu (toho času obestavený lešeními a pódii, asi kvůlivá Queimě), akvadukt a kostel s creepy paní (kupovaly jsme si vstupenky a guie a paní se ptala, jakým jazykem; jako vždy jsme řekly, že portugalsky a paní se tak podivně zasmála... až se člověk skoro bál se k ní otočit zády).
Ze střechy kostela byl pěkný výhled na město a dvorek byl taky docela pěkný…
Pak, protože jsme ještě měly mraky času a stále ještě nebyl čas oběda, jsme chvíli bloumaly po parku a nakonec, když už čas oběda přišel, skončily v pizzérii, mňam, mňam.
A pak jsme se prošly k viaduktu, poseděly u hradeb (celkem monotónní výhled, řeknu vám) a nakonec autobusem odjely do Lisabonu a odtud vlakem „domů“…
Žádné komentáře:
Okomentovat