Carry on...

Než se dostanu k dalšímu výletu, máme tu pár jiných dní nabitých událostmi... a fotkami.

"Vyšetřovaný tak získal pocit, že mu teče do bot a neprodleně se přiznal."
 V neděli jsem se vypravila do Dolce Vity, v Zaře jsem si koupila svetrovou vestičku a zjistila jsem, že v Jumbu mají ovos moles, takže nějaký přivezu na Vánoce... ^__^
Cestou tam svítilo sluníčko, ale když jsem šla domů, začalo pořádně pršet... kdybych neměla deštník, dopadla bych stejně jako když byla Miška v Coimbře... promoklá až  na kost, takhle mi jen nateklo do bot... tak už vím, jak se cítil vyšetřovaný... ^__^

Test
V pondělí jsme psali test v Literatuře Brasileiře...
Jak se píšou testy na Universidade de Coimbra (kromě teda Línguy Portuguesy): v Loja de Unoversidade si koupíte za 10 centů dvoulist papíru, kam se napíše jméno, předmět, datum a já nevím co všechno ještě, má to odtrhávací rožek, na který se po testu podepíše učitel, utrhne ho a dá ho studentovi... proč je to takhle a k čemu mi ten útržek bude... nechápu, ale budiž.
Z testu nemám dobrý pocit... očekávám 0 bodů z 20 ale uvidíme. Když jsem totiž dostala zadání a přečtla jsem si ho připadala jsem si jako u svého prvního zápočtu z portugalštiny - vůbec jsem netušila co po mě chcou a chtěla jsem se rozplakat, zhroutit na stůl a utéct... nicméně jsem několik minut usilovně zírala na zadání a snad ho nakonec i pochopila... protože pokud ne, tak jsem odpovídala na špatnou otázku a vážně to bude těch 0 bodů... Vamos ver.


Zrada a kultura
V úterý jsem si zanesla oblečení včetně ložního prádla do prádelny. Jenže prádelna zradila. Až dosud mi pokaždé řekli, že si pro to mám přijít druhý den... jenže tentokrát řekli ve čtvrtek. Zrovna tentokrát... když se ve čtvrtek chystám pryč, že...
Nezbývalo než kývnout a smířit se s myšlenkou, že budu ve spacáku spát o den déle (rozhodla jsem se nekupovat si další povlečení, ale spát ve spacáku, když budu to, co mám dávat vyprat), možná i o dva...
A pak přišla Cultura Portuguesa... a úžasná skupinová práce. Těbůh... Dostali jsme zadanou otázku a na ni jsme měli najít a prodiskutovat odpovědi. A to se ukázalo velmi nesnadným. V mých zápiscích jsem téměř žádné odpovědi nenašla (prostě té paní rozumím jen cca 25% toho, co říká) a holky pro jistotu žádné poznámky neměly, takže to vypadá, že se doma nebudu nudit... až budu pročítat všechny ty portugalské texty a hledat odpovědi... nemám ráda tenhle předmět, fakt ne...


Peníze!
Středa byla celkem pohodový den... celkem.
Na Línguě jsme dostali testy z minulého týdne - nedopadla jsme tak špatně, jak jsem se obávala, ale... ze čtyř vět, které jsem si opravila jsem měla tři špatně a správně byla původní verze. Všechno ostatní bylo dobře. Achjo.
Na Literatuře jsme opravené testy naštěstí ještě nedostali.
Po škole jsem vyrazila do města. Opět mi došel kredit... nebo spíš paušál. Dobila jsem si 5,50€, ale to bylo málo, musím mít aspoň 9,98€, abych mohla komunikovat. Super. Rozhodla jsem se, že se do Vodafoního obchodu vrátím cestou zpátky...
... zpátky z nádraží, kde jsem si vyřizovala InterRail. A to byla taky legrace. (To, že jsem napoprvé přišla ke špatnému okýnku, ani nepočítám.) InterRail je na měsíc. A já jsem chtěl čtyřdenní od 18.11. do 18.12. Což mohl být problém, protože měsíc může v některém podání znamenat od osmnáctého do sedmnáctého. Tak jsem pánovi vysvětlila, co bych chtěla, že chci jet vlakem zítra (tj. 18.11.) a pak 18.12. a jestli na to můžu mít ten InterRail. Pán nevěděl. Zeptal se jiného pána a ten řekl, že ne, že je to jen do 17. Tak jsem řekla, že chci třídenní. Pán začal něco ťukat do počítače, ťukal, ťukal, ťukal.... snad čtvrt hodiny. Pak přišla nějaká paní, on s ní prohodil pár slov a zeptal se, jestli když bych mohla jet i 18.12. na ten InterRail chci teda ten čtyřdenní. Tak jsem mu řekla že ano, že v tomto případě chci ten čtyřdenní. A on zase začal ťukat... a zase asi deset minut ťukal. Pak se zarazil, podíval se na mou občanku a zeptal se mě, jestli tohle (křestní jméno) je první jméno a tohle (příjmení) je druhé jméno, což jsem mu potvrdila a usoudila jsem, že asi neumí ani anglicky, ani francouzsky, ale nevadí, hlavně, že pracuje na internacionálním okýnku.
Nicméně, nakonec mi můj InterRail dal, čtyřdenní, a když jsem ho poprosila, dostala jsem i jízdní řády AlfaPendulárů a InterCidades.
Cestou domů jsem si koupila kaštany, stavila se ve Vodafonu, vysvětlila slečně, že potřebuju ještě jednou těch 5,50€ a snažila se nemyslet na to, jak děsně mě ten Vodafon vytáčí, a kolik peněz jsem za ten jediný den utratila...


Headache
Ve čtvrtek jsem byla na výletě, o tom napíšu jinde, a v pátek jsem spala až do jedenácti. A pak mě celý zbytek dne příšerně bolela hlava. Když jsem tedy konečně vstala, vyrazila jsem na oběd. Byl docela dobrý, i když jsem měla trochu problém ho sníst, kvůli té hlavě. Ale měla jsem hlad a ten vyhrál. A získala jsem cenný poznatek - když přijdu na oběd dost brzo nebo dost pozdě, není tam fronta.
Po obědě jsem se po Escadas Monumentais vyvlekla do školy, kde jsem si našla povídky na sobotu, vytiskla si je a pokračovala dál...
Další zastávkou byl obchod se suvenýry, kde jsem nakoupila pohledy pro profesory... vysvětlím někdy příště.
A odtud jsem zamířila do Fóra na nákup, neboť jsem neměla "již vůbec nic k jídlu" - kromě tří pomerančů.

Když jsem se se svým nákupem dovlekla domů, nechtělo se mi už vůbec nic...


Sobotní škola
Čtete správně. A chápete správně. V sobotu jsem byla ve škole. Celý den jsem byla ve škole.
Od devíti do jedné jsme měli Literaturu Brasileiru, neb nám hodně hodin odpadlo/odpadne kvůli státním svátkům, pak jsme zašli na oběd a pokračovali od dvou do tří. Doprobírali jsme básně od Castra Alveze a probrali jsme čtyři povídky od Machada de Assis, jehož Dona Morouse (DomCasmuro) začneme v pondělí a já jsem na něj psala referát u nás, v druhém semestru... Tě pic. Celý den ve škole. V sobotu! X__X