Rainy Lady

Dámy a pánové, vážené čtenářky, vážení čtenáři, opět se hlásím ze slunečného jihu. Ano, ze slunečného, ač to tak možná po přečtení tohoto článku nebude vypadat... ^__~
Jako obvykle, mám pro vás také pár fotek...

Voda, voda a zase voda aneb Oyasuminasai, deštníčku

Jak jsem se zmiňovala v minulém článku, v pátek pršelo. No, nebyl to jen pátek, byla to i sobota i neděle. Pár zajímavostí ohledně portugalských dešťových dní - i přesto, že uplynulých pět minut leje tak, že se po silnici valí dravá, horská řeka, a vypadá to, že tak bude lít ještě hodinu, po tomto vytrvalém slejváku stejně vysvitne Slunce a klidně i hodinu až dvě se snaží tvářit, jakože nic, jakože nepršelo. A pak zase. Takže žádné ošklivé, nepřívětivé šedivé mraky po celé dlouhé dny, jako je to u nás...

Pršet začalo v pátek a, jak jsem si uvědomila, když jsem jí v neděli šla naproti na nádraží, všechno to bylo kvůli Mišce - aby jí ukázali (a mně taky), že v Coimbře umí být pořádný slejvák. K tomuto slejváku patřil i velmi silný vítr, který mi cestou na nádraží zlámal drátky v deštníku, takže jsem zbytek dne byla bez něj - ne, že by se nezlámaly později...

Miška v Coimbře
Když jsem tedy dorazila na nádraží a Miška přijela, vypravily jsme se k Santa Clara Velha (bývalý klášter), kde mělo být vstupné v neděli zdarma (to nám prozradil pan profesor na Línguě) a taky bylo. Do komplexu se vstupuje přes velmi moderní a velmi hezké informační centrum s expozicí vykopávek a čtvrthodinovým informačním filmem (portugalsky s anglickými titulky) a odtud se po cestičce pokračuje k zbytku kostela, který je docela hezky zachovalý (tedy, vzhledem k tomu, jak zachovalý není...).

Když jsme se tedy vynadívaly, vynašlapaly do kaluží a opět trochu zmokly, vydaly jsme se k Santa Claře Nově (současný klášter), v němž by měla být pohřbena Svatá královna Isabela, kde jsme ale jen nakoukly do kostela a vyfotily si sochu Isabely. Pak jsme se v hustém dešti vrátily zpět na můj břeh.

Tady jsme se chtěly podívat do Santa Cruz (ale bylo zavřeno - nevím, jestli byla mše, nebo prostě zavřeno), takže jsme to kolem Jardim da Manga (která bývala na nádvoří konviktu náležícího k Santa Cruz), obchodu se školními uniformami, Praça da República, Escadas Monumentais a aquaduktu vzaly s nakouknutím do botanické zahrady k univerzitě. Bohužel na nádvoří té staré části nějak kopali (asi měnili dláždění), takže jsme nemohly až k zábradlí a podívat se dolů na město.

Odtud jsme se zašly podívat na Sé Novu, posléze Sé Velhu, znovu dolů do města a do Pingo Doce, koupit vajíčka, která jsme pak u mě osmažily a dobře se naobědvaly... a když jsme spořádaly dvě balení pastelů de nata, opět jsme vyšly ven. Samozřejmě, netrvalo dlouho a začalo pršet... naštěstí jsme v době nejhoršího slejváku byly v Jardim da Sereia pod stromy, takže jsme nezmokly.

Pastel de nata

Poté jsme se vydaly opět na druhý břeh.
Měly jsme v plánu podívat se Quinta das Lagrimas a Fonte dos Amores, v níž údajně sídlí múzy, jež inspirovaly nejslavnějšího portugalského básníka - Luíse Comõese, ale bylo už zavřeno, tedy jsme vykročily zase zpět. A jelikož už byla tma a znovu začalo pršet, pořádně promoklé jsme se uchýlily do kavárničky na Largo da Portagem na šálek horké čokolády a zelného čaje (s mátou).

Pak, protože už se blížil čas Miščina odjezdu, vydaly jsme se (abychom nestály v té zimě asi tři čtvrtě hodiny na profukujícím nádraží) na Coimbru B, tedy to vzdálenější nádraží, kde staví vlaky průjezdní (Coimbra, Estação Nova je konečná, kam jezdí jen regionální linky).
A jak jinak, když Miška nastoupila do vlaku a já jsem se už blížila k východu z nádraží, opět začalo hustě pršet. Počkala jsem, až se déšť trochu utišil a jala se promokávat domů, kde jsem okamžitě spěchala do sprchy, trochu se prohřát...

A co bylo dál?
Dál už toho mnoho nebylo. Snad jen, abych potvrdila svou tezi, že pršelo jen proto, že to chtěli předvést Mišce, od pondělka ani kapka.
Jinak už se vážně nic moc neděje.
Začíná tu podzim, který mi kvůli svému slunečnému charakteru a stále ještě zeleným stromům připomíná spíš začátek jara u nás. Ale když se hodně snažím, tak je to spíš takový začátek září...