Step and Go

Poslední dva články byly napsané trochu nepěkně, ve spěchu, tak se dnes pokusím napsat zase nějaký pěkný...
Fotky z tohoto dobrodružného výletu na sever jsou k nalezení opět na Rajčeti. A tu je mapka.

Vlakmo
Na rozdíl od minulého výletu, tenhle začal dobře, ba přímo skvěle.
Ve středu večer jsem si spravila deštník (ano, čtete dobře - zřejmě jsem někdy nevědomky vyvolala hněv deštníkového boha, neboť se mi u mého skvělého nového deštníku s protivětrovou úpravou někde ztratil jeden z těch malých šroubečků spojujících drátky... naštěstí stačilo párkrát omotat nití a bylo hotovo), napsala si do bloku všechna vlaková spojení, nachystala tašku a šla spát.
A pak přišel čtvrtek 18.11., 4:15 ráno a já jsem vstala přesně, jak bylo v plánu. Nasnídala jsem se, vyčistila zuby, učesala a zvesela vyrazila na nádraží téměř prázdnými (a téměř tichými) ulicemi. Jen dole na mé ulici několik hlučných, zřejmě připitých lidiček a na Náměstí 8.května nemluvní zametači (teploměr na lékárně hlásil 9°C).
Všude byl klid, jen to pravidelné šustění smetáků rozléhalo se prázdným náměstím. "Ano, tohle ono, tohle je to, proč mám čas od času tak ráda vstávání v naprosto nerozumné ranní hodiny," myslela jsem si a pokračovala dál.

Na nádraží jsem dorazila o půl šesté, takže jsem tam chvíli postávala, prohodila pár slov s nějakým pánem, co tam čekal a pak konečně nastoupila do regionálního vlaku do Aveira. Vytáhla jsem své dva obvyklé společníky (Jovem rei encantado a iPod) a v 5:45 se vlak rozjel.
Netrvalo dlouho (hodinu) a zastavili jsme v Aveiru. Vystoupila jsem, přešla nástupiště a nastoupila do vlaku do Porta (urbano). Vlak mi víc než normální vlak připomínal metro, asi proto, že byl plný lidí a ne všichni si měli kam sednout, takže stáli a přidržovali se tyčí... a asi trochu i proto, že venku byla tma.
Mezi čtvrt na osm a půl osmou začalo za kopečky svítat, což bylo moc hezké, a o pár chvil později jsem poprvé v životě zahlédla Porto. A řeknu vám, ten pohled stál za to!
Nicméně, zahlédnutí Porta znamenalo, že se blíží další přestup - na stanici Porto-Campanhã (venkovní teplota, dle vlaku 13°C). Miška mě varovala, že je to strašlivá stanice, a tak jsem se trochu bála, ale jen co jsem prošla tunelem spojujícím nástupiště, zahlédla jsem ji, a protože ona už věděl, odkud nám jede další vlak (internacional), společně jsme zamířily na správné nástupiště, nastoupily do vlaku (na vedlejší koleji!) a další hodinku strávily v družném hovoru (StarGate rulez!).

Barcelos
A tak jsem se ocitly v Barcelos.
Co tam? Trh tam.

nádraží v Barcelos

Barcelos je známé díky portugalskému národnímu symbolu (galo de Barcelos) - prý mají někde ve městě velikou sochu kohouta (galo = kohout), jenže na tu jsme se zapomněla podívat, takže to vypadá, že se do Barcelos ještě vypravím.
Ale, jak jsem už naznačila, nepřijely jsme kvůli kohoutovi, nýbrž kvůli velikému trhu, jenž se zde koná každý čtvrtek.
Nikde jsme nenašly žádnou mapu ani šipku ("TUDY NA TRH") a tak jsme od nádraží vyrazily přímo po hlavní. A udělaly jsme dobře. Po nějakých deseti minutách (teploměr na lékárně: 8°C) jsme na trh narazily.
Vskutku byl veliký. Prodávali úplně všechno - oblečení (pyžama, rifle, trička, kabáty, mikiny, šály ze zbytků záclon a koberců -1€-, boty, ponožky, spodní prádlo), zahradní potřeby (květináče, lopaty, dřeváky, provazy), suvenýry a domácí potřeby (kohouti všech druhů, barev, velikostí, materiálů, zástěry, vařečky, sklenice), zvířata a mnohé další.

můj kohoutek (cca 4 cm)

Oblast, kde se soustředili prodavači oblečení byla extrémně kowai, neb tito vyřvávali na celé kolo své nabídky ("Cachecois - 1€!" - "Botas - 5€!" etc.) ([kaškoiš] šály, [botaš] kozačky) -někteří měli i megafony- a mezi jejich stolky a stánky "proudilo" nesmírné množství lidí.
Nakonec jsme odtud po dvou hodinkách vyvázly každá s hromádkou suvenýrů a pěknou teplou mikinou (máme obě stejnou, protože měli jen bílou, šedou, černou a růžovou a my jsme obě chtěly barevnou) a Miška ještě s novým tričkem a pyžamem pro Ivču nebo Báru (teď si nejsem jistá kterou z nich), od nichž se o trhu dozvěděla...

... a tři čtvrtě
Ve čtvrt na dvanáct jsme opět nastoupily do vlaku a nechaly se jím odvézt do...

[nin], které nám nedalo a nejen, že jsme ho četly hezky poanglicky [najn] (obzvlášť já, přiznávám se), ale ještě jsme mu provedly kosmetickou úpravu...

A když konečně přijel vlak, odjely jsme jím rovnou do Bra...
...gy.

V Braze je blaze
Když jsme se blížily, Miška dala vědět Alence a Aničce, které v Braze studují, a Alenka nám na oplátku poslala návod, jak se dostat k informačnímu centru.

Když někdo v Portugalsku nezavírá dveře, zeptají se ho "Tu és de Braga?" (Ty jsi z Bragy?), protože městská brána v Braze nemá křídla

Řídily jsme se jejími informacemi (od nádraží prakticky pořád rovně), prošly skrz bývalou městskou bránu, kolem katedrály a rektorátu univerzity (jak jsme se dozvěděly později), našly informační centrum, vyfasovaly mapku a posléze ve snaze nalézt nějaké místo, kde by bylo jídlo, obešly celé Náměstí republiky (ano, taky tam jedno mají) a přilehlou ulici vedle, vyfotily nějaké další pozemní obrázky z dlaždiček a nakonec se zabydlely v podniku, který jsem označila za pizzérii, ale byla to spíš rychloobslužná pekárna, kde dělali pizzu.

 A zrovna, když nám pizzu přinesli, objevila se Alenka. Objednala si kávu a já s Miškou ještě horkou čokoládu a pak jsme vyrazily na exkurzi po místních kostelech (a že jich v Braze mají dost, skoro na každém rohu jeden).

kostel

kostel

katedrála (každé portugalské město -nejméně- jednu má)

Vzhůru do kopců
Prohlídka byla rychlá a tak jsme se s Miškou rozhodly prohlédnout si ještě místní poutní kostel Bom Jesus de Monte. V informačním centru nám řekli, odkud jezdí autobusy a tak jsme šly na jeden počkat.
Když přijel, Alenka se s námi rozloučila, neboť měla vyučování a my jsme si za 1,45€ koupily lístek a usadily se.
Od zastávky to byl jen kousek (cca 20 m) k nějakým dveřím - myslela jsem, že je to ono monumentální schodiště, které bylo vidět z dálky, ale ona to byla lanovka (pozemní, jako na Petřín). Za 2€ jsme obdržely zpáteční lístek, zase si sedly a nechaly se vyfotit hyperaktivním turistou (jak si všiml, že mám v ruce foťák, hned začal gestikulovat, že nás vyfotí...).

 Nahoře bylo docela chladno - asi to bylo tím, že už se blížil večer, že jsme byly víc v kopcích a že jsme byly mezi stromy... zkrátka celé to místo mi z nějakého důvodu připomnělo prázdninový výlet do Irska... (a taky tam bylo vlhko).

 

Podívaly jsme se do kostela (hrál jim tam docela pěkný soundtrack), v giftshopu koupily pohledy, prošly se po areálu, udělaly pár fotek, zjistily, že schody jsou zespodu zavřené a nechaly se lanovkou zase svézt dolů tak, že jsme krásně stihly autobus a s hodinou volného času se octly opět dole ve městě.

Kaštany, pohledy a domů
Už se pomalu stmívalo a už jsme vlastně všechno viděly, tak jsme si koupily kornout pečených kaštanů (3€! - v Coimbře mají jen o trošku menší množství za 1€) a cestou k nádraží i nějaké pohledy z Bragy.

rektorát

Na nádraží jsem si koupila místenku do Intercidade (4€) a Miška lístek na urbano a za chvíli jsme se už vezly na Campanhu, kde mi Miška pomohla najít moje nástupiště a rozloučily jsme se...
O hodinku Jovem reie později jsem byla na Coimbře B a...

Prádelna
... dobrodružství toho dne ještě zdaleka neskončilo. Bylo devět hodin večer a já jsem už nechtěla spát ve spacáku, takže jsem nasadila ostrý krok a o půl hodiny později stanula na prahu prádelny.
Abyste rozuměli, prádelna má otevřeno od devíti ráno do šesti večer a pak ještě od sedmi do tři čtvrtě na deset, ale... když Portugalci něco takového napíšou, nemusí to vůbec být pravda...
Ale tentokrát to naštěstí pravda byla a já jsem dostala svůj pytel s čistým oblečením a -co je důležité!- povlečením a šťastná jako blecha a unavená jak štěně konečně vyrazila na opravdovou cestu domů.

S potěšením můžu říct, že tenhle výlet se vydařil od začátku do konce!
Celková doba pryč z domu: 16 a půl hodiny ^__^