Oh, Yeah!

Bylo, nebylo, po pátku přišla sobota. A v sobotu jsem jela do Porta, protože poté, co jsem se vrátila z Lisabonu, ozvala se mi Miška s tím, že v neděli má pršet a to dost. Takže jsem odpočinkový den změnila na den výletní a odpočívala až v neděli, po dvou skvělých výletech...
Opět pro vás budu mít >mapku< a fotky na >Rajčeti<.

Chladno z rána
No, nebylo to sice na svatou Annu, viď, ale zima byla dost.

Protože od čtvrtka opět tak nějak nejel Internet, nemohla jsem si zjistit žádný levnější spoj (a upřímně, ani se mi nechtělo tentokrát cestovat dvě hodiny s přestupem v Aveiru) a musela jsem se řídit svým papírovým horáriem, podle nějž jsem se rozhodla jet ve tři čtvrtě na devět AlfaPendularem z Coimbry B (asi o hodinu dřív jelo i nějaké IC za 4€, ale po celém dni v Lisabonu bych tak brzy nevstala) s místenkou za 8€.
Byla jsem na nádraží brzy a tak, poté, co jsem si koupila místenku, vydala jsem se trochu prozkoumat okolí - stejně bych na nástupišti zmrzla a v čekárně se mi trčet nechtělo.

Mno... možná se mi podařilo zjistit, jak se na toto nádraží dostat autobusem. Respektive, kterými linkami.
A pak jsem nasedla do AlfaPenduláru, vyzkoušela všechny tři stanice, co měli (mají v opěradlech díry na sluchátka, jak ve Student Agency; jedna z nich byla televize), zjistila, že venkovní teplota je opět 1°C a o hodinu později byla v Portě...

Cesta
Byla jsem na nádraží Porto-Campanhã, zjistila jsem, odkud mi jede Suburbano na São Bento, kde jsem měla sraz s Miškou (která v Portě studuje) a tak jsem se v bufetu koupila jednu chocolate quente. Byla velmi quente a velmi dobrá, tak jsem ji do sebe hodila, tak rychle, jak to jen její quentenost umožňovala a spěchala na vlak.

São Bento

 

Na São Bento... na mě čekala Miška. Všechno dobře dopadlo. Udělala jsem pár fotek nádražní haly, neb je tam moc hezká, a vyrazily jsme do šeda. Abyste rozuměli, včerejší Lisabon byl jeden z těch slunných říjnových dní, ale dnešní Porto... no, to byl jeden z těch, jak je celý den zataženo. Sehnali jsme mi mapku (pěkně blbou, přesně, jak Miška varovala, ale zřejmě jedinou, co v Portě mají) a konečně se vydaly objevovat krásy města. Tedy, já objevovat, Miška doobjevovávat.

Coliseu do Porto

První naše zastávka byla u koncertního domu Coliseu do Porto, který je prý docela malý, ale v Portě je prý takových víc, takže to nevadí. Dál jsme se zastavily v obchodním domě Via Catarina, kde jsem si v H&Mku koupila rukavice, neb mi mrzly pracičky, a kde mají děsně kawai vánoční výzdobu - létající stromečky.

Odtud dál ke kapličce das Almas a velikému tržišti Bolhão, jež nám připomínalo jeden z takových těch velikých čínských domů s ještě větším vnitřním dvorem...

Mercado de Bolhão

Václavák
Odtud nás cesta zavedla kolem stanici metra Trindade, která je prý moc hezká a nedaleko níž bydlí Bára s Ivou (další spolužačky z Olomouce) a kostela Nejsvětější Trojice (Igreja da Trindade)... až na Václavák.

Igreja de Trindade

Tedy... tady mu říkají Avenida dos Aliados, ale když řeknu Václavák, asi si její rozlohu představíte trochu přesněji.

Na jejím horním konci je radnice a před ní socha Almeidy Garretta (slavný portugalský literát),

na dolním konci jezdecká socha Dona Pedra IV. (portugalský král),

kousek od něj moc hezký McDonald (mám fotku jen zvenčí, nevím, jak by nesli, kdybych jim ho začala fotit zevnitř... možná příště)

a v dolním rožku, kousek od nádraží São Bento nějaký pán opírající se o poštovní schránku (na rohu ulice) a čtoucí(?) noviny(?).

Clérigos & Lello
Když jsem se ještě jednou pokochala portským skoro-Václavákem, vedla mne Miška nahoru (Porto je taky samý kopec) ke Clérigos (Igreja e Torre de Clérigos), takovému celkem pěknému (braoknímu, říká Wiki) kostelu, jehož věž hezky ční nad Portem (obzvlášť z Gaiy (viz níže) je hezky vidět).

 

Na stejné ulici je i děsně známé knihkupectví Lello (aspoň podle množství turistů bych tak řekla), protože je děsně krásné. Když jsme vstoupily, koukala jsem chvíli ohromeně okolo a přemýšlela, jestli to nebude blbé se tam jen tak nahrnout a začít fotit, ale pak jsem viděla všechny ty ostatní turisty, co si s touhle otázkou hlavu nelámali, a tak jsem sebrala odvahu a taky to tam pofotila (jen bez blesku, takže ne všechny fotky jsou povedené).

 

 

 

 

Než jsme odešly, koupila jsem si ještě knížečku o knihkupectví (anglicky, abyste si taky mohli počíst, až vám ji ukážu), takže uvidíte i nějaké nerozmazané fotky. ^__~

Universidade a spol.
Z Lella už to bylo jen pár kroků (do kopce) k veeelikému plácku před rektorátem Universudade do Porto, Praça de Gomes Teixeira.

A na tomto plácku, krom slovutného rektorátu, nalezly jsme i pěkný parčík, dva kostely a konečnou tramvaje (jíž je prý jen jedna linka, ale jezdí po celém městě, na rozdíl od Lisabonu, kde je linek více... a v Lisabonu mají taky jen čtyři linky metra, zatímco v Portě jich je pět, ale to už jsem odbočila...).

Tyhle dva kostely (Igreja das Carmelitas a ten druhý je asi bezejmenný) jsou vtipné tím, že stojí tak dva metry od sebe. A dřív (a asi ani dneska) nemohly kostely mít společnou zeď, tak mezi ně napasovali obytný dům... ehm.

To malé okýnko uprostřed nad tramvají je ten obytný dům, bohužel lepší fotku nemám, protože to auto vlevo blokovalo tramvaji cestu a ona nemohla odjet

Odtud se naše cesta klikatila kolem dalších universitních budov (Institut biomedicíny Abela Salazara etc.), kolem parčíku se sochou Abela de Lima Salazara (jak říká Wiki: not to be confused with António de Oliveira Salazar), jíž nějaký vtipálek vstrčil do ruky kelímek s pivem,

(a trafiky v níž jsem si musela koupit baterky do foťáku, neb ty mé mě zradily) až do Jardins do Palácio de Cristal - takový velký, hezký park, v němž v hezčím počasí pobíhají spousty ptactva (kachny, čínské kachny, pávi a mnoho dalších), ale že bylo chladno a pod mrakem, viděly jsme jen pár pávů, trošku kachen a pravého portugalského kohouta).

Proti vchodu stojí veliká kupole Pavilhão Rosa Mota, který nechal postavit Salazar (ten diktátor, António de Oliveira Salazar) poté, co zboural Palácio de Cristal.

Po vyfocení všeho, co vyfotit šlo (ptactvo, výhled, kaplička, Pavilhão, stromy etc.), přesunuly jsme se k další části university - filosofické fakultě. Byla sice sobota, ale jak jste jistě pochopili z jednoho z mých předchozích článků, portugalci se učí  i v sobotu, takže byla otevřená. Podařilo se mi udělat i pár fotek této moderní, leč hezky okachličkované a zajímavě architektonicky řešené budovy, než na nás narazil hlídač a svým "No photo!" a "It's closed!" nás vykázal ven.

 

Taková sedátka jsou v každém patře (v těch nad zemí jen ta kovová)

Francesinha a jiné události na kruháči
Opustivše universitu, dorazily jsme po chvíli na veeeeliký kruháč Praça de Mouzinho de Albuquerque, kde se mi podařilo vyfotit portugalského prodavače pečených kaštanů (v Coimbře takoví stojí na každém rohu) a kde jsme po chvíli hledání našly restauraci.

Nebyla to restaurace ledajaká, byla to restaurace, o níž si byla Miška jistá, že v ní dělají portskou specialitu - francesinu.

Po obědě jsme se vydaly obhlédnout praçu, v jejímž středu stojí Monumento aos Heróis da Guerra Peninsular, vysokanánský sloup se lvem nahoře

a na jejíž opačné straně se nachází Casa da Musica - taková dost divná stavba, která je největším koncertním sálem v Portě...

Nábřeží
Nedaleko kruhového objezdu můžeme narazit na další nákupní centrum - Shopping Cidade do Porto, do nějž jsme už nešly (rukavice už jsem měla ^__~), ale prošly jsme kolem něj dál k Miščiným koeljím a odtud dolů, dolů, dolů, až k řece (Douro).

Ponte da Arrábida

Vila Nova de Gaia

Tam jsme si v sámošce koupily vodu a pastely a šly jsme podél vody až k Praça do Infante Dom Henrique, na němž je jeho socha,

Palácio da Bolsa se údajně pěkným orientálním pokojem (3€/student, takže příště)

a Igreja do São Francisco (pěkný gotický kostel - uvnitř, kde jsme nebyly, údajně barokní).

Z Praçy jsme malou uličkou prošly na Ribeiru.

 

Ribeira je asi sto metrů dlouhý kus nábřeží z hezkými domky a spoustou krámků a restaurací hned u Ponte Dom Luíz I., po němž jsme přešly na druhý břeh řeky, do Vila Nova de Gaia, přilehlého městečka, které žije zřejmě jen z toho, že jsou v něm vinné sklepy s prohlídkami a ochutnávkami portského vína.

Ponte Dom Luíz I.

Měly jsme jeden vyhlédnutý (prohlídka zdarma), ale trošku jsme zabloudily (a i kdyby ne), tak jsme prohlídku nestihly, nicméně ochutnat nám dali. ^__~

Rozcestník ke sklípkům (my jsme se vydaly vlevo)

Francouzština?
Když jsme odtamtud odcházely, už se stmívalo a na portský břeh už jsme dorazily za tmy. Navíc začalo mírně poprchávat, jakoby se počasí chystalo na neděli.

Porto

Ponte de Infante

Vydrápaly jsme se po schodech zase nahoru a ocitly se u románské katedrály. Katedrála je zvenčí moc hezká, zevnitř už tolik ne. Asi to bylo těmi šedými kameny, ale působila na mě hrozně studeně... Miška říkala, že to možná je tím, že je už tma, tak jí zkusím dát ještě jednu šanci při příští návštěvě...

 

Vímara Peres

Katedrála je jen kousíček od São Benta, takže jsem si tam pak šla koupit lístek a zjistit, kdy jede vlak... a pak protože nám zbývala ještě asi půlhodina, šly jsme do toho hezkého McDonalda na Václaváku na taštičku.
Když jsme mířily zpět na nádraží, všimly jsme si, že už v Portě svítí vánoční výzdoba, tak jsme ji začaly fotit a najednou se s námi dala do řeči nějaká stará paní. Nevím, jak se to stalo, ale dala si dohromady, že jsme Francouzky a začala nám francouzsky popisovat, kde je v Portě jaký kostel a ještě povídala cosi o hradbách. Poslouchala jsem ji a zoufale se snažila přijít na to, jak jí francouzsky říct, že už musíme jít, poněvadž nám jede vlak... no, nakonec se to podařilo Mišce, asi na třetí pokus, portugalsky. Paní se rozzářila ("Jé, vy mluvíte i portugalsky!") a konečně se s námi rozloučila.

Na São Bento jsem se rozloučila s Miškou nasedla  do Suburbana, na Campanhi přesedla na AP (zase 8€) a za hodinku byla v Coimbře. Tentokrát mi jela nejbližší regionálka na Coimbru až za tři čtvrtě hodiny, tak jsem šla z Béčka pěšky. Z cesty, kterou chodím, je výhled na centrum, tak jsem si všimla, že i v Coimbře už svítí vánoční výzdoba (bylo tři čtvrtě na osm), takže ji někdy půjdu nafotit...

Menší shrnutí na závěr
I přesto, že mi Miška říkala, jak je Porto kopcovaté, představovala jsem si většinu těch míst na mnohem větší rovině a mnohem níž... tak nějak jako je v Lisaboně Baixa, hned u vody. ^__^
Škoda, že bylo celý den (kromě ranní cesty vlakem) zataženo, oproti pátečnímu prosluněnému Lisabonu bylo Porto trošku vybledlé... ale snad až tam pojedu na jaře nebo v létě, bude počasí lepší.
Rada: když je zima, dobijte si baterky do foťáku, i když jste je dobíjeli předevčírem a včera jste je vůbec nepoužívali.
A ještě jedna drobnost, která mi výlet trošku pokazila: u katedrály se mi rozbil stativ. Nenapravitelně. T__T
Ale až na tyhle drobné nepříjemnůstky byl výlet do Porta stejně super jako ten do Lisabonu!