Storm

Oki doki. Tak teď mám snad všechny testy hotové (ne, že bych věděla, jak jsem je napsala), takže už mi zbývá jen... spousta jiných věcí. Huh.
Nevadí. Pár nových fotek a kousek předvánočního infa...

Topítko (neděle 5.12.)
V Portugalsku byla zima. Mě byla zima. V pokojíčku byla zima. A tak jsem se nakonec rozhodla koupit si topítko. Byla neděle a já jsem chtěla vstát brzy (kolem osmé deváté), uklidit si v pokoji, umýt okno a vyrazit do Fora koupit topítko.
Jak asi tušíte, můj úžasný plán nevyšel. Jednak jsem byla unavená z obou výletů a druhak se mi tady dost špatně leze z postýlky. Je v ní teplo a není tu žádné malé dítě, které by mi vtrhlo do pokoje a začalo si se mnou povídat, lézt po mně nebo dělat různé jiné věci, které člověka ráno přinutí, aby se probral. ^__~ A tak se stalo, že jsem jako obvykle vstala v jedenáct (a že si stále říkám, kolik hodin je kdy doma, moc mě to nepotěšilo), takže jsem jenom uklidila pokojíček a vyrazila.
A co se nestalo, myšlenka zabrala! Oteplilo se! Nicméně mi bylo jasné, že kdybych se rozhodla si topítko nekoupit, zase by se ochladilo (což se možná zase pozvolna děje teď). A tak jsem si ve Foru zašla do Monte Fuji, podívala se na oblečení a nakonec v Continente (hypermarket) koupila topítko.

Vzala jsem si s sebou batoh, abych ho celou cestu domů nemusela nést v rukách, ale krabice od topítka byla moc velká, takže nešel zapnout, v důsledku čehož (a důsledku deště) mi do batohu napršelo. Když jsem šla domů, začala bouřka a deštníkem se mi podařilo zachránit jenom sebe. Batoh taky přežil, topítko jakbysmet, jediný, kdo tímto promoknutím utrpěl byl můj ubohý foťáček. Nebleskal a byl podivně zamlžený.
No, jak se léčí utopené foťáky asi tušíte...

Mikuláš
... v Portugalsku nechodí. Ale to mi nevadilo, měla jsem topítko, pastely a přístup na Net. To docela stačilo. ^__~

Pudingu
V pondělí se mi opět podařilo zaspat na Línguu, ale už ne tak moc, jen o čtvrt hodiny. Opakovali jsme na test.
Na Literatuře jsme dokončili Machada a začali parnasismus a symbolismus...
Foťáku se udělalo lépe, už nebyl zamlžený, ale stále odmítal bleskat.
Pak přišlo úterý a Cultura. Před kulturou jsem zašla na oběd a rozhodla jsem se otestovat pudink - stál 70 centů a... nebyl vyloženě špatný, ale. Chutnal jako takový ten pudink, co se prodává v sámošce vedle jogurtů - a tak by podle mě neměl chutnat pudink v mističce na obědě (a za 70 centů) - poslední, co zbývá otestovat je želé. ^__^

Večer
A po odpoledni přišel večer. A večer jsem šla s Pájou a jejím kamarádem Tiagem na Harryho Pottera. Byl to velmi zábavný večer, nejen Harry, ale i vše potom, ale popořádku.
Koupily jsme lístky a čekaly na Tiaga. Bavily jsme se, co si vezmem do sálu (jídlo, pití) a... náhle jsem se naučila nové portugalské slovíčko, které je neuvěřitelně vtipné - pipoca, neboli popcorn počesky. Pak přišel Tiago a protože Portugalci mají na všechno dost času, koupil si kafe (ale portugalské kafe je jen takové prťavoučké, takže ho měl vypité hned) a teprve pak jsme mohli jít dovnitř. Ještě něco k lístkům - Portugalci nemají takové, jako my, že každý dostane svůj lístek a tam má napsaný, kde sedí - ne, oni to všechno mají na účtence (aspoň teda v multiplexu, co máme v Coimbře).
Pak přišly reklamy. Většina byla portugalsky, některé anglicky... a pak byla reklama na Jameson - všichni znáte, ne? Chlapi sedí v irské hospodě a o něčem vykládají... a oni začali mluvit portugalsky. Já vím, žádné překvapení, jsem v Portugalsku, ale obě nás to s Pájou zaskočilo a začaly jsme se smát - Portugalci na nás koukali, co se děje, protože jinak byl samozřejmě sál úplně potichu, ale jinak dobré.
Harry byl super - v originále s titulky, které jsem i občas četla. ^__^ Uplynul nějaký čas a náhle plátno setmělo. "Co teď?" říkaly jsme si. "Konec?" Mě se to nějak nezdálo, přece jen jsme v to kině ještě neseděli tak dlouho, aby už bylo po všem a opravdu. Po několika vteřinách se na plátně objevil nápis INTERVALO a Portugalci začali odcházet na záchod...
Po filmu jsme se stavili pro Verču a jeli jsme si sednout do restaurace. (Jeli jsme, protože Tiago byl autem, en proto, že bychom byli zas tak daleko - byli jsme v Dolce Vitě, holky bydlí kousek od ní a restaurace, kde jsme pak byli je hned vedle Praçy). Měli jsme dobré růžové víno a kraba - vypadalo to děsivě: takovej velikej krunýř ve kterým byla krabová pomazánka, která se jedla s kostičkama housky, a okolo krabí klepeta, z nichž se některým šťastlivcům dařilo vydlabat krabí maso.

A když jsme s krabem skončili, Tiago objednal mušle a zelené víno (protože víno už taky došlo). Mušle byly taky moc dobré, stejně jako krabová pomazánka...

A pak už jsme naznali, že jsme toho zbaštili dost a je na čase jít domů (byly asi tři, když jsem přišla).

Volno
Ve středu byl opět státní svátek (proto jsme se taky zdrželi tak dlouho) a já jsem... odpočívala. Jen na nákup jsem si ještě zašla, abych nebyla hlady. Taky jsem se snažila trochu učit, ale do testů bylo daleko, tak to moc nešlo.
Ve čtvrtek jsem vyrazila koupit nějaké dárečky pro kamarádky. Šla jsem ulicí ke škole, tou kde je lanovka a vyhlídka a protože bylo krásně, na chvíli jsem se zastavila a fotila.

Už jsem chtěla odcházet, když se mě slečna, co tam zrovna došla, zeptala, jestli bych ji nevyfotila... a když už jsme byly u toho focení, taky jsem ji poprosila o foto.

Už jsem nakoupila a sešla dolů do města, když mi holky napsaly, že nejdou na Culturu, tak jsem jim psala, jestli nepůjdou někam jinam, že bych šla s nima (protože profesorka dopoledne psala mail, že odpadá hodina). A ony, že půjdou do města, ale ještě čekají na knížky v knihovně. Protože jsem neměla co na práci, vydrápala jsem se zpátky na kopec a šla za nimi čekat do knihovny (ehm... knihovna funguje divně!).
Když jsme dočekaly, sešly jsme zase dolů, holky koupily nějaké vlastní dárky a pak jsme tak nějak šly a šly a najednou jsme byly na cestě k nim.
A prý jestli nechci na čaj... a na česnečku... a tak jsme nakonec seděly chvíli (aspoň dvě hoďky) u nich a pily čaj a dojedly česnečku a "salám" (sladkost) a olivy a tremoços (dovezu)... a pak bylo šest a já jsem si říkala, že už jim tam sedím dlouho, tak jsme se rozloučily a já jsem šla domů...

The Plan
Na pátek jsem měla Plán. Ale jak asi (opět) tušíte, nevyšel. Ano, zase jsem vstala pozdě. Chtěla jsem zajít na oběd, do školy něco vytisknout a pak do Fóra, koupit si svetr v H&M a kalhoty v C&A a zjistit, jestli mají lepší balení tremoços než v Pingo Doce a tak.

Zaspala jsem, obědvala doma a do Fóra vyrazila až kolem páté. Svetr jsem si koupila, kalhoty ne, protože měli už jen dvě čísla a normální délku nohavic (čili krátké na mě). Taky jsem si koupila kuřecí prsíčka na víkend na oběd (dělají tu jen půlkilová balení!), což byl docela boj, protože o dva regály níž měli krůtí nebo kouhoutí nebo takový nějaký a kromě masa byl v jednom balíčku pařát a v jiném hlava... blé.
Pak jsem se udržela a nešla do Monte Fuji, jenom jsem si koupila zmrzlinu. Mňam. Já vím, že je prosinec, ale tady ta prosincová nálada vážně stojí za houby.

Z Fora jsem odcházela už za tmy a tak jsem se rozhodla nafotit vánoční výzdobu, o které napíšu do jiného článku, až ji budu mít všechnu. A pak jsem přišla domů a zjistila jsem, že jak jsem se zastavovala každé dva metry a hledala vhodná místa, kam postavit foťák (když mám teď ten rozbitý stativ), tak je najednou devět hodin... a mě se to město zdálo nějak moc prázdný. XD

Tak a tady pro tentokrát skončím, aby ten článek nebyl zase moc dlouhý.
(Fotky jídla nejsou moje, protože mi nefungoval blesk - jsou z fB od Verči.)
A k výletu do Lisabonu doplněno zapomenuté video.

Jop a ještě dobrá zpráva - v pátek se mi podařilo opět zprovoznit blesk, takže foťáček je už zase zdravý!