Opět jsem přidala nějaké fotky (víc než ty v minulém článku) a mezi nimi i pár fotek mého bydlení...
Co se počasí v Coimbře týká, pořád je krásně, ale už se ochlazuje, už to nejsou ty letní pařáky, spíš takový konec srpna, začátek září... ale pořád je krásně!
Lavandaria a spol.
Jak jsem se posledně zmiňovala, že jsem nemohla najít prádelnu, tak se mi to v pondělí (20.) konečně podařilo. Ale byl to boj. Vyrazila jsem z domu, že si dám oblečení do prádelny, dovyřídím ubytování a koupím knížky. Vyrazila jsem k místu, kde by podle Internetu měla být prádelna, ale samozřejmě tam nebyla. Naštěstí hned vedle byl ten dům, kde se vyřizovalo ubytování (to první, školní), tak jsem tam zašla a zjistila, že už mám všechno vyřízené. Zeptala jsem se na prádelnu a paní mi odpověděla, že se musím zeptat na fakultě, z čehož jsem usoudila, že mi nerozuměla, a vydala jsem se na DRI (Oddělení mezinárodních vztahů) v naději, že mi snad pomůžou.
Když jsem paní sdělila svůj problém, začala se smát, vyvedla mě na balkon a ukázala mi dolů na Associação Academica a že je to tam. Takže jsem zase sešla dolů po Escadas Monumentais a hurá do Associação. Samozřejmě, ani tam jsem to nemohla najít, protože tam sice mají plánek i s popiskama, ale nic z toho, co jsem tam vždycky hledala tam není. Optala jsem se tedy nějakého pána, co tam nervózně popocházel mezi jedním obchodem a druhým (asi ho někomu hlídal) a ten mi řekl kudy jít a že je to obtížné... pochytila jsem jen pár slov, tak jsem se jich držela... a našla!
Když jsem tedy konečně našla prádelnu, zbývalo koupit knížky. Nevím, asi to říkám nějak špatně, ale ve všech třech knihkupectvích, kde jsem sháněla Iracemu jsem to musela říct aspoň pětkrát a stejně jim to nakonec došlo až poté, co jsem řekla i autora... (nicméně, nakoupila jsem).
Studentský život
V úterý konečně byla první hodina Cultura Portuguesa I. Vypadá to, že budeme psát trojstránkovou kritickou recenzi na jednu ze dvou knížek, co si máme přečíst... Amen.
Večer mi napsaly holky (Pavlína s Veronikou), jestli s nimi nechci jít na nějakou erasmáckou párty. Chtělo se mi spíš spát, ale řekla jsem si, že socializace je důležitá a přece jen jsem šla.
Tak. Jak vypadá "paření" v Coimbře: bar/hospoda/cokoli to je je velmi, velmi malé (a přesto se uvnitř tísní ti, co se tam vejdou) a před tím, venku stojí dav lidí, kteří hulákají a chlastají. Žádná spořádaně narvaná hospoda, jak u nás, prostě se to všechno děje venku (prý i v zimě... no, upřímně, když jsou všechny ty podniky tak malé, tak by se tam ani nevešli a nic jiného, než stát venku jim nezbývá)... Když jdete nočním městem a uvidíte mrak lidí u nějakého domu, vězte, že tam se prodává pití. (Když jsem odcházela z domu, byl docela slušný dav i na Praça da República - a to je docela velké náměstí.)
Welcome Session
Ve středu ve dvanáct jsem se opět sešla s holkama (ony měly mírnou kocovinu, já jsem jen byla nevyspalá ^__^) a spolu s ostatníma erasmákama jsme se přesunuly do auly přírodovědné fakulty, kde mělo být nějaké uvítací cosi. Bylo to absolutně nezáživné a o ničem. Přivítali nás, řekli nám takové ty bláboly, co se říkají při každé takové příležitosti a pak předali nějaké certifikáty studentům, kteří se o erasmáky starali v minulém roce. Sice jim to přeju, ale moc jsem nepochopila, proč jsme u toho museli být my... celá ta akce byla... nevím, představovala bych si uvítání zahraničních studentů trochu jinak.
Koordinátorka
V pátek jsem konečně navštívila svou Coordenador Local, která mi podepsala papíry s tím, co tady budu studovat. Chtěla jsem pak zajít na DRI, abych už měla od papírování pokoj, ale mají otevřeno jen Po-Čt odpoledne, takže tam zajdu až dnes...
Úklid
V sobotu jsem uklízela. A v neděli dopoledne jsem taky uklízela. Pokud jste někdy měli pocit, že máte doma špinavou podlahu... no, nepřála bych vám vidět to, co jsme měli v kuchyni. (Nechci to rozebírat dopodrobna, ale... kdybych byla tou slečnou, co si sem vodí přítele, tak bych se asi propadla hanbou, jakej tady byl bordel... never mind, snad se ze mě nestane hlavní (a jediná) uklízečka tohohle místa... ^__^).
Ale jinak je to tu moc pěkné...
Bety, zdravím a doufám ,že s Barunčinou pomocí se to konečně dovíš.Držím Ti palce a jenom koukám, jak válíš.Jak píšeš, cítím to krásné počasí, při každé předpovědní mapě počasí v Evropě si říkám - tam na konci je Bety.Přeji Ti pohodu a užij si to tam. babi
OdpovědětVymazatDěkuju moc, taky se doma mějte krásně!
OdpovědětVymazat