Beginnig

Doplnila jsem směrovací číslo k adrese a moje portugalské číslo na mobil...

Škola

V pondělí třináctého jsem vyrazila na první hodinu. Na Netu psali, že je to v IEB (Instituto de Estudos Brasileiros), tak jsem tam šla, ale tam nikde nebylo napsáno, kde by to mělo být, pouze nad jedněmi dveřmi byl obrovský nápis. Protože jsem samozřejmě šla strašně brzo, abych měla čas to najít, nějakou dobu jsem tam nervózně postávala, až se mě nakonec nějaký kluk zeptal, jestli nepotřebuju pomoct (anglicky), tak se šel do těch dveří zeptat. Uvnitř seděla nějaká paní, on s ní chvíli strašně rychle mluvil a pak mi řekl, že je to profesorka toho předmětu. Následovala trapná chvilka, kdy se mě (brazilskou portugalštinou) ptala, odkud jsem a já jsem si nebyla jistá, na co se mě ptá, tak jsem na ni jen koukala a snažila se na to přijít. Pak se zeptala anglicky a já jsem jí portugalsky odpověděla a chvíli jsme si povídaly o České republice. Pak jsem se dozvěděla, že je to v té místnosti a šla jsem zase čekat ven.
O chvíli později se objevila krátkovlasá blonďatá slečna a ptala se, jestli nevím, kde je Literatura Brasileira I, tak jsem se jí pokusila odpovědět a ona povídá (portugalsky): "Odkuď jsi?" Odpověděla jsem, že z Česka a zeptala jsem se odkud ona... Finsko. (Ale řekla [finlandža], takže se asi učí brazilskou...)
Na hodině jsme nebyli dlouho, dostali jsme zadané, co si máme přečíst, a dozvěděli jsme se, co budeme dělat.
Upřímně, byla jsem z toho prvního dne ve škole docela vyděšená, protože jsem rozumněla jen tak každé druhé třetí slovo...

V úterý jsem šla na Cultura Portuguesa I. Sedla jsem si na lavičku a po chvíli přišla nějaká slečna a posadila se vedle mě. Dlouho nikdo nešel, tak jsem se odvážila zeptat, jestli čeká na to, na co já. Odpovědí mi bylo příliš dobře známé nesmělé "Sim." (Ano.) a "Do you speak English?" Odpověděla jsem, že jo a hned se ptala odkud je... Ukrajina. Jak se zdá, portugalci chodí na hodiny maximálně pět minut předem - co je tam dřív je Erasmák.
Na kulturu jsme čekali asi hodinu a pak za mnou přišly děcka z literatury, jestli si s nima půjdu vyzvednout ty básně. To bylo poněkud překvapivé, protože jsem myslela, že si je máme najít sami, ale na druhou stranu se mi ulevilo, že nemusíme. Stavili jsme se tedy v IEB pro básně a ten pán, co tam byl i včera a dal nám ty básně cosi vysvětloval o knížce, co si máme přečíst. Potom jsme si šli sednout k bufetu a povídali si... uh.
Řeknu vám, byla jsem ještě víc zděšená než předchozí den, když jsem z té školy odcházela.

Ve středu jsem opět vyrazila na literatru. Nikde nikdo nebyl, a tak jsem se chvíli po začátku hodiny odvážila a vešla. Byl tam jen ten pán a od něj jsem se dozvěděla, že hodiny až do 4.října nebudou, protože porfesorka má nějakou práci s mezinárodními studenty? (nejsem si úplně jistá) a znovu mi vysvětlil, co s tou knížkou. Ptala jsem se, kde ji mám sehnat a on mi cosi řekl, ale... nevím, jestli je takový normálně, ale připadalo mi, jakoby měl vztek, že jsem tak blbá a nepochopila jsem to všechno na poprvé (jako už v pondělí), tak jsem radši šla... (žádné rady, že se nesmím bát a mám se zeptat znova, prosím...)

Ve čtvrtek jsem znovu zašla na Městský úřad pro povolení k pobytu, tentokrát už úspěšně (a taky jsem díky němu zjistila směrovák), pak jsem se prošla, protože jsem měla ještě spoustu času a nakonec došla do školy a znova zkusila kulturu. Seděla jsem zase na té lavečce a najednou přišly dvě holky a jedna z nich se podívala na mobil a řekla něco jako "Třináct padesát sedum." Tak jsem se zarazila, podívala se na a přemýšlela, jestli jsem slyšela dobře. Jedna z nich si všimla, že na ně koukám, podívala se na mě a říká "Co je?" Tak povídám, že nic... že jsem jen měla pocit, že mluví česky a nebyla jsem si jistá... studují na Masaryčce. Jedna je teď v druháku, ale předtím studovala v Olomouci editorství (bakaláře), druhá je ve třeťáku a má k portugalštině řečtinu. Ale jsou tady jen na půl roku.
Čekaly jsme asi půl hodiny a když se opět nic nedělo, zašly jsme do ESN (Erasmus Student Network) pro ESN kartičky a mě pro portugalskou Simku (takže mám teď portugalské číslo) a pak jsme si zašly na chvíli sednout do kavárny.
Když se blížila čtvrtá, šla jsem s nimi na Historia dos Descobrimentos (Dějiny objevů - zámořských), ale zjistily jsme, že ta hodina je změněná a že bude bývat až od šesti do osmi, takže jsme se rozloučily a já jsem konečně šla "zaplatit" za ubytování v residencii (měla jsem platit 50€, ale oni mi měli vrátit 50€ zálohu, takže jsme vlastně nic neplatila, proto ty uvozovky).


Tak asi takhle vypadá v Portugalsku vysoká... snad se to zlepší a snad se mi podaří zjisti, kdy mám Curso de Língua Portuguesa (ERASMUS), protože odkaz na webu nefunguje.