Globalizace
Něco málo o globalizaci. Můžete mi říkat, že to není nejlepší věc na světě a já s vámi budu souhlasit, ale stejně jsem za ni vděčná, protože když vejdu do obchoďáku stovky kilometrů od domova a uvidím tam jabka Golden Delicious úplně jako doma a jogurty Danone a Activia a Yoplait, v kterých sice není ani kousek opravdového ovoce, ale znám je… a necítím se tak moc ztracená. A to ještě nemluvíme o všech těch Burger Kinzích, McDonaldech, Zarách, C&Ačkách a Baťovi… Není to doma, ale jsou tu věci jako doma. A to se počítá.
Vyřizování
V pondělí jsem se vypravila na Mětstký úřad získat povolení k pobytu, ale paní mi řekla, abych radši přišla, až budu mít nějakou stálou adresu, tak jsem se zase vrátila a odpoledne zkusila zajít kamsi kvůli bydlení (tomu v residencii). Když jsem tam došla, byla tam příšerná fronta. Sice jsem si říkala, co blbnou, že já už jsem letos v jedné příšerné, nepohybující se frontě stála a to by mělo stačit, ale zůstala jsem. Nakonec to nebylo ani zdaleka tak zlé jako fronta na Advíku, ale po půl páté (zavírací doba) vylezla ze dveří paní a začala něco říkat portugalsky. Někteří lidé odešli, jiní zůstali, tak jsem se po chvíli odvážila zeptat se někoho, co se vlastně děje a oni mi řekli (poté, co zjistili, že jsem Erasmák – ne tak těžké, když jsem na ně spustila anglicky), ať jdu radši dovnitř… Kupodivu se mě nikdo nepokusil vyhodit a za chvíli jsem už mluvila s nějakou paní. Mno… mají tu zajímavý systém, který jsem tak docela nepochopila, ale nevadí.
Zašla jsem na nákup a koupila jsem si jahodový Activia jogurt – podezření se potvrdilo. Žádné kousky ovoce.
Ana Teresa
V úterý odpoledne jsem měla sraz s Anou Teresou, mou „Erasmus buddy“. Trochu jsem se bála, protože do posledního mailu mi napsala „tuesday i tell you something“, což znělo trochu výhružně, ale nakonec se ukázalo, že je jen trošičku horší v angličtině než já… což není problém, vzhledem k tomu, že já bych měla bát mnohem lepší v portugalštině…
Nejdřív jsme zašly do školy, kde jsem zjistila, že škola začíná až příští týden a rozvrhy předmětů budou koncem týdne (docela se mi ulevilo, že jsem neprošvihla první hodiny, protože jsem neměla tušení, kdy jsou) a poté jsme vyrazily hledat mi bydlení.
To bylo docela legrační. Prostě jsme šly po ulici a skoro na každém domě visel papírek (někdy i víc) s nápisem Aluga-se nebo Arrenda-se (k pronajmutí) a telefoním číslem. Tak jsem si pár čísel opsala, posadily jsme se v kavárně a Ana je obvolala. Nakonec jsme se byly podívat na tři – jedno ještě cestou, před voláním – byla to taková tmavá místnost v přízemí, úplně prázdná, vcházelo se do ní z ulice, za ní byla menší místnůstka s postelí, vedle ní ještě jedna jako kuchyně a v levé stěně ještě jedna jako koupelna – docela neútulné. Kousek vedle bylo místo, o kterém mi říkala Glenda (Brazílie), jiná slečna z residencie, ale bylo moc drahé. Druhý dům, kde jsme byly, byl kousek dál od školy (všechno ostatní bylo blizoučko), ale byl hezký – velký světlý pokoj, hezká kuchyň a tak… Třetí místo bylo zase blízko, ale vypadalo dost vybydleně a neútulně.
Po návštěvě tohohle místa jsme se rozloučily a já jsem se vydala zpátky… a nakonec jsem místo domů zamířila do Dolce Vity k Burger Kingovi a teprve pak „domů“.
Celou dobu svítilo sluníčko, snad kromě právě úterka, kdy bylo zataženo a občas pršelo. V jednu chvíli nás déšť zastihl na cestě, ale když jsme se loučily, tak už se zase vyčasilo…
Žádné komentáře:
Okomentovat