Bus Stop

A ještě jeden článek psaný ve vlaku a na letišti v Curychu. Věřili byste, že Portugalci to píšou Zurich?

Ve zkratce

Další týden jsem nic moc nedělala. Jen jsem se párkrát sešla s holkama, poupravila nějaké drobnosti v recenzi a koukala na seriály.

V pondělí (10.1.) napsal pan profesor z Línguy Portuguesy mail s výsledky – mám 15 bodů, což znamená, že za tu strašidelnou slohovku v prosinci jsem dostala 5 celých něco bodů z 8, což… jsem opravdu nečekala.

Ve čtvrtek holky odjely do Lisabonu, aby v pátek mohly letět.

Ve středu jsem asi dvě hodiny uklízela koupelnu a kuchyni a když jsem pak chtěla vytřít, zjistila jsem, že zmizel mop i s kýblem. A na druhý den přišla paní domácí, mop i kýbl našla, takže jsem si nemohla udělat čárečku na ledničku. Fňuk. A navíc z toho mám olezlé ruce ještě teď. -.-

Výlet

V pátek ráno jsem poslala paní profesorce upravenou recenzi a pak vyrazila na nádraží, kam ve tři čtvrtě na deset dorazila Miška. Ještě jsem si koupila nový deštník (od té doby, co jsem přijela bylo děsné počasí a ten úžasný hnědý deštník ho tak trochu nezvládl – hezky bylo trošku ten pátek předtím a pak konečně až tento pátek, o kterém píšu – a od té doby je vlastně zase pěkně) a pak jsme šly čekat na autobus do Conímbrigy.

A autobus nejel. V mém novém průvodci psali, že jezdí jen v 9:05 a 9:35, ale také tam uváděli webovou adresu oné dopravní společnosti, na níž jsem našla, že autobusy jezdí i častěji. Kdeže.

Nakonec jsme jely autobusem do městečka asi 2-3 km vedle, ale hodný pan řidič nás (a ještě další dva lidi) dovezl až do Conímbrigy.

Ruiny, fórum a tel’tak

Co je to Conímbriga… ruiny římského města. Aneb bylo tu město, někdo ho dobil a lidi se sbalili a přesunuli se do vojenského tábora Aeminium, ze kterého postavili město a to město se dnes jmenuje Coimbra.

Takže tam byla spousta ruin, některé zastřešené jako v Knóssu, jiné ne…

A bylo tam fórum, ale Monte Fuji jsme nikde nenašly.

Taky nás chvíli sledoval veliký, špičatý mrak, který jsme identifikovaly jako maskovaný tel’tak (Lucianská Aliance asi vymyslela nějaký nový důvtipný způsob maskování), ale když jsme ho odhalily, tak nás sledovat přestal…

Prošly jsme ruiny i přilehlé muzeum a bylo na čase se vrátit. Ale…

Procházka

… ale zpáteční autobus skutečně jezdí tak jak píše průvodce, v jednu a v šest. Když jsme si vše prohlédly, byly dvě.

Condeixa-a-Velha, městečko hned vedle ruin

Nezbývalo nám tedy než vyrazit pěšky do Condeixy-a-Novy, onoho vedlejšího městečka, odkud jezdí autobus co půl hodiny.

Šly jsme, jak nám paní v muzeu řekla, ale buď jí některé části přišly samozřejmé, nebo jsme někde šly špatně.

V civilizaci jsme se sice ocitly, ale byla to civilizace mírně hororová – nikde ani živáčka. Po chvíli se nám podařilo najít Lidl, tak jsme do něj vešly a sympatického prodavače jsme se zeptaly, kudy na autobusovou zastávku.

Poradil nám a  po dalším špatném odbočení ^__~ jsme ji našly. Taky jsme ale prošly celou čtvrť a nakonec našly něco, co vypadalo jako bývalá autobusová zastávka (žádné cedule, jízdní řády, nic). Byla tam kavárna a pán před ní právě roztahoval slunečníky. Navrhla jsem, že se ho zeptáme a Miška povídá: „Jo, ale co když nám řekne, že je to tam?“ a ukázala na tu zastávku. Přesto jsme se ho zeptaly a přesně, jak Miška tušila, pán zvedl ruku a ukázal na to, co by u nás rozhodně byla bývalá zastávka. Jízdní řád v kavárně.

U "bývalé" zastávky

Šly jsme se tam tedy zeptat a dozvěděly jsme se, že další autobus pojede o půl páté. Byly tři a hodinu a půl… se nám čekat rozhodně nechtělo. A tak jsme se vydaly směrem, o němž nám paní řekla, že tam je Condeixa. Po chvíli (přes kruháč a pak přes mostek přes silnici) jsme tam došly zjistily jsme, že obec v níž jsme byly zřejmě opravdu Condeixa nebyla.

Opravdové Fórum

V Condeixy jsme ale nevěděly, kde najít autobusovou zastávku. A tak jsme pořád šly a šly a najednou kolem nás projel autobus s nápisem Coimbra a hned za ním další. Jaly jsme se jej tedy pronásledovat, ovšem on zahnul za roh a my jsme jej ztratily.

Tedy, to jsme si alespoň myslely. Když jsme totiž zahnuly, oba autobusy stály na zastávce. Ten první už odjížděl, ale když jsme se rozběhly, ten druhý jsme ještě stihly.

Cestou do Coimbry jsme se dostaly na kopec, ze kterého byla Coimbra vidět tak celá, jak jsem ji ještě neviděla. A byla veliká. Bohužel jsem ji nestihla vyfotit, takže se tam někdy vypravím na procházku a nějaké fotky pořídím.

A protože nám s Miškou oběma vyhládlo, když jsme procházely těmi ruinami, a protože jsme obě horlivé japanofilky, zašly jsme si do Fóra do Monte Fuji a že bylo teplo, daly jsme si i zmrzlinu…