A ještě jeden článeček, napsaný v Curychu. ^__^
Domů?
Po výletě do Conímbrigy se zase celý týden nic nedělo. V podstatě se událo jen to, že jsem se v sobotu pokusila udělat si k obědu tempuru, která se sice úplně nepovedla, ale i tak byla dobrá, a přes celý víkend jsem dost přemýšlela o tom, že jsem tam v Coimbře teď úplně sama a že když Miška odjede domů, tak mi na ty tři týdny zmizí i oblíbená výletová společnice; uznejte sami, s kým jiným si můžu v Portugalsku povídat o anime, dramách, japonštině, kanji, Bráně atd.? (Ok, o Bráně si můžu povídat i s Katkou B., ale ta má spoustu vlastního programu: protože bude 31.ledna odjíždět a pak už zůstane doma, má ještě spoustu objíždění měst a památek, kde ještě nebyla.)
No a jak jsem tak přemýšlela, napsala jsem v pondělí mail paní profesorce z kultury, protože nám psala, že 23. nejpozději nám napíše, kolik máme bodů z toho předmětu a podle toho se možná budeme muset přihlásit na opravnou zkoušku 4.února. A kdybych šla 4.února na zkoušku, nemělo by cenu jezdit domů, tak jsem jí napsala, jestli by mi nemohla napsat můj výsledek trochu dřív, abych se podle toho mohla zařídit.
Paní profesorka byla moc hodná a už ve středu ráno mi odpověděla, že předmět mám, i když mám hotový, i když body mám nízké (předpokládám, že to bude tak 10, 11 možná 12) a že mi je napíše až spolu s ostatníma.
A tak jsem se hned koupila lístky na letadlo.
Úklid, druhý pokus
Ve středu jsem se opět pokusila o úklid. Nechtělo se mi to zase uklízet dvě hodiny, poněvadž vím, jak to tam bude vypadat pět minut po úklidu, tak jsem uklidila mnohem víc zlehka vytřela jsem (mop i s kýblem zůstaly na svých místech, kde je paní domácí nechala). Hurá!
Exkurze, podruhé
Na čtvrtek jsme měly s Miškou naplánovaný výlet do Guimarães, ale ve středu se mi ozvala Katka B., že by někdy mezi 20. a 28. lednem chtěla navštívit Coimbru (a já jsem jí slíbila, že ji tam provedu, když ona mě provedla po Lisaboně). Vzhledem k tomu, že 21. jsem měla naplánovanou cestu domů, zbývalo jen poprosit Mišku, zda by se nezlobila, kdybychom náš výlet přesunuly do druhého semestru.
Naštěstí je Miška zlatá a nevadilo jí to, takže jsem se s Katkou potkala v jedenáct hodin na autobusovém nádraží (konečně vím, kde je XD). Nejprve jsme vyrazily na druhý břeh, podívat se na obě Santa Clary (novou i starou) a pak jsem ji chtěla zavést ke Quinta das Lágrimas, kam jsme se chtěly jít podívat už s Miškou, ale přišly jsme pozdě.
No… tentokrát jsme asi byly zase moc brzy. O několik měsíců, řekla bych. Branka byla zamčená, tak možná fontány na „zimu“ vypouštějí… těžko říct. Snad se mi tam někdy podaří zajít a bude otevřeno. ^__^
Jarní francezinha
Jistě jste si všimli, že slovo „zima“ je v uvozovkách. To proto, že počasí v Portugalsku je teď takové jarní. Něco jako začátek dubna, možná až května, některé roky i konec března. Prostě teplo.
Od Quinty jsme šly k řece, kterou jsme překročily přes Ponte pedonal Pedro e Inês (pěší lávku) a v Rock Baru na nábřeží si daly francezinhu.
Katka říkala, že ta, kterou měla posledně byla lepší, ale mě chutnala i tahle…
Vzhůru, vzhůru, jen výš
Po obědě jsme se přes Santa Cruz (který jsem konečně viděla i zevnitř), kolem pošty a tržnice, po Avenidě Sá de Bandeirry (s Camõesovým sloupem), přes Praçu, kolem Escadas Monumentais a akvaduktu, s krátkou návštěvou botanické zahrady, došly k univerzitě.
Byly jsme i u nás na fakultě, protože jsem si potřebovala vytisknout papíry k letenkám.
Pak jsme to vzaly na nádvoří staré části, kde to bohužel za moc nestálo, protože tam nějak kopou, odtud spodem přes Sé Velhu (tam jsme jen nakoukly, protože za vstup chcou peníze), zase nahoru k muzeu a Sé Nově (taky jsme byly vevnitř.
Zajímavé bylo, že zatímco v Santa Cruz byla spousta lidí, kteří se opravdu modlili a v Sé Velhi byli turisti, tak v Sé Nově, která je vážně veliká byl jeden jediný člověk… a ještě jeden, co zalíval kytky.
Ještě jedna zajímavá věc o Sé Nově: má prosklené dveře a do těch, když se vejde, tak asi dva metry za nimi jsou nějaké veliké staré dveře. Jen tam tak stojí, bez jakékoli stěny okolo, jako nějaká zástěna…
A na závěr
Odtud jsme sešly po Escadas Monumentas, v kavárně kousek ode mě jsme si koupily zmrzlinu (balenou; a moc na výběr neměli, asi je na ně moc zima) a vodu, pak jsme se na chvíli stavily ke mně a nakonec jsme se ještě chtěly zajít podívat na hřbitov, ale už bylo zavřeno, tak jsme jen nakoukly skrz kovanou bránu. Hřbitov vypadal jako miniměstečko – samé hrobky a cesty mezi nimi dlážděné. Bylo to takové… čotto creepy.
A když jsme odtud odcházely, ze stráně pod námi vylezl člověk s asi čtyřmi nebo pěti kozami… ehm, ve městě… kozy. O.o
Nakonec jsme to ještě vzaly přes Pingo na nádraží (autobusové), kde jsme se rozloučily a já jsem vyrazila balit.
Žádné komentáře:
Okomentovat