Fly Again

... a zase zpátky

Druhý letecký článek. Z Vídně do Lisabonu a odtud vlakmo do Coimbry.
Tentokrát z cesty nemám žádné fotky, protože jsem nefotila... :(


Letiště
Bylo nebylo... bylo. Po Vánocích. Co se dělo o Vánocích většinou víte a na tento blog to nepatří, poněvadž Vánoce byly doma.
A pak přišlo pondělí a zase byl čas vydat se zpátky do Portugalska.
Taťka mě odvezl na letiště do Vídně, po chvíli se nám podařilo najít i správnou přepážku a odevzdat tam kufr. Tentokrát žádné nadváhové problémy. Hihí! :D

Letadlo
... odlétalo včas, jak už to tak u neTAPu bývá. Seděla jsem vedle takového pána, který mě trošku děsil. Vypadal jako takový ten typ, který je schopný dělat problémy kvůli jakékoli drobnosti, takový ten "ukňouraný" typ, ze kterého se (nejen) v komediích dělá komická figurka, kterou nemá nikdo rád a všechny odpadkové koše spadnou na hlavu právě jemu.
Ale bylo to v pohodě. Četl si noviny (takže jsem skoro nekoukala z okýnka, protože tam nebylo vidět) a zabíral si celou područku pro sebe (a jeho silné tvídové? sako do mě šťouchalo), ale jinak to byl dobrý spolusedící. ;)


Brusel
Letiště v Bruselu bylo veliké a prázdné... a tiché. Působilo na mě dojmem sobotního odpoledne, i přesto, že bylo pondělí.
Veliká hala, která asi nebyla tak úplně hlavní částí letiště, po obou stranách stála letadla a uprostřed vedly jezdící pásy.
Posadila jsem a čekala. A čekala. A čekala... a pak, opět s neohlášeným zpožděním jsme konečně mohli do letadla a odletěli.
Tentokrát jsem seděla vedle manželského páru, u okna. Což bylo fajn. Já ráda sedávám u okna.


Lisabonské zhoupnutí
Celou cestu bylo slunečno (jak už to tak nad mraky bývá), ale mraky byly takové zajímavé. Ráno jsem vstávala brzy vstávala a tak jsem byla docela unavená, takže, když se mi podařilo dočíst knížku, asi na deset minut jsem usnula.
Když jsem se probrala, bolely mě uši, což mě docela překvapilo, poněvadž ani na jedné z předchozích cest mě nebolely a dřív, když mě bolívaly, tak to bylo při stoupání nebo klesání, ale teď letadlo letělo pořád stejně...
Po nějaké době ale přece jen začalo klesat a teprve tehdy to začalo být zajímavé. Proletěli jsme vrstvou mraků a... pod námi byla ještě jedna! V té druhé se letadlo podivně zhouplo, zadrnčelo, ale v klidu pokračovalo dál až na letiště.
Musím říct, že když se letadlo zhouplo, docela jsem se lekla.

Autobusy
Po vyzvednutí kufru (tentokrát přežil cestu ve zdraví) se mi podařilo najít letištní autobus (fronta na taxíky byla děsně dlouhá a mě se v ní nechtělo čekat...) a tím jsem se za 3,50€ svezla na nádraží.
Když jsem dojela do Coimbry (vlakem - trvalo to jen dva díly Liar Game), šla jsem opět na autobus. Ptala jsem se jedné slečny, jestli autobus, co zrovna přijel, pojede na Praçu a ona řekla, že asi ne, ale že ten další, co přijede ano.
No... jel na Praçu. Ale předtím objel půl Coimbry. :D
Kolem sedmé už jsem byla "doma" a rychle vyrazila do Pingo Doce koupit si něco k večeři...