Blue Tears

Po pátku a sobotě v Portě přišla neděle v Coimbře, ozdobená Miščinou druhou návštěvou a odpoledne i hezkým počasím.


Pláč vzbuzující fontána
Jistě si vzpomenete, že už jsem dvakrát zmiňovala Quintu das Lágrimas (lágrima = slza) a Fonte dos Amores. Poprvé to bylo při Miščině první výpravě do Coimbry, na konci října, a podruhé při návštěvě Katčiné. Ani jednou se mi nepodařilo proniknout dovnitř.
Ale, jak se říká, do třetice všeho dobrého. Sice jsme předtím, pátrajíce po vstupu obešly celý (nemalý) blok, několikrát, ale pak, téměř roníc slzy vzteku, jsme vstup našly.
Nestálo to za ty nervy a už vůbec ne za ta dvě eura. Vstup byl přes golfové hřiště u hotelu (Quinta das Lágrimas; původně prý úkryt dona Pedra I. a Inês de Castro) a stejně vlastně i celý "komplex".
Nejvíc místa zabíral lesopark, do nějž jsme nešly, protože a) byl v kopci b) nás bolely nohy z Porta a c) stromy máme i u nás.
Takže jsme to vzaly rovnou k amfiteátru, u nějž jsme našly pěknou, ale na zemi položenou, Bránu,

odtud pak k oné nechvalně proslulé Fonte dos Amores, která údajně inspirovala nejslavnějšího portugalského básníka Luíse Camõese k napsání Lusovců, portugalského národního eposu. Nevím, nevím, jak ho to mohlo inspirovat. Ale možná tam seděl tak dlouho, koukal do zdi, až se začal nudit a vymýšlet si v hlavě příběhy... těžko říct.

Kousíček od studánky jsme narazily na neogotický oblouk (moc hezký, mám ráda gotiku),

obří sekvoj (díky Staň se světošlápkem, žes mě se sekvojemi seznámil), takový ten strom, jak zapouští kořeny z větví a hlavně bambuzaly!
Tedy, bambusy. Ale jen, co jsem si to na plánku přečetla, stalo se slovo bambuzal jedním z mých oblíbených portugalských slov.

Od nich to zase bylo jen pár kroků do romantické (od slova romanismus) zahrady a odtud už jen několik minut zuřivého hledání k ninja-like vniknutí do hotelu.
A to z toho jediného důvodu, že na jednom z nádvoříček bylo v mapce zapsáno, že se tam nachází japonská zahrada. Kdyby byla čínská... anglická... francouzská, tak to neznamená vůbec nic, že. Ale ona byla japonská.

Yumeee!
Poté, co jsme z hotelu vynikly, opustily jsme i celý areál a vydaly se k další důležité zastávce na druhém břehu řeky. Monte Fuji.

Co říct víc, než že jsme se dobře nabaštily a a s radostí vyrazily na obhlídku města - aby jej Miška taky jednou viděla v hezkém počasí a aby věděla, kudy má vést rodinu, až za ní přijede. A svezly jsme se výtahem u tržnice.

Mno, a to je o tomto krátkém dobrodružství asi vše.

Těším se u dalšího vyprávění. ~^__^~