Panorama

Omlouvám se, už jsem dlouho nic nenapsala... ale ono se ani nic moc nedělo... (zato teď se toho děje mnoho...)

Maroko
Ve středu (9.) po Karnevalu jsme šly s Verčou na hodinu, ale profesorka nedošla, což nás docela rozladilo (člověk musí vstávat tak brzo -na devátou- a nic z toho), takže zas nebyla hodina (týden předtím taky ne, ale to nás odtáhla na nějakou přednášku o tramvajích). Odpoledne na línguě jsme se dívali na film (abychom nebyli napřed, protože pondělím hodina odpadla) podle knihy Josého Saramaga, o tom jak se Pyrenejským poloostrov odpojil od Evropy (Gibraltar tam nechali, ten je přece britský) a začal plout směrem k Azorům. Bylo to... docela vtipné.

Západ Slunce za Forem, nesouvisí s textem ;)

Ve čtvrtek večer jsme opět vyrazily ven, stejně jako v sobotu.
V pondělí jsem si dala prádlo do prádelny, společně s ložním a hádejte co... zas mi to vzali na dva dny! Stejně jako posledně, když jsem dávala prát ložní... Chjo...
Pak v úterý odletěly holky do Maroka. A v Coimbře se nic nedělo.
Tedy, dělo se toho spousta, do toho pršelo a tak vůbec no... počasí na nic (u vás tuším bylo zrovna hezky, Káťa mi to povídala, když měla jaráky).
Ve středu po Linguístice jsem se se konečně odvážila a šla se zeptat do Centro de Línguas ('bo tak nějak se to 'menuje), jak je to s tou japonštinou. A dozvěděla jsem se, že tedy opravdu placená je a že teď už se do ní stejně přihlásit nemůžu, ale že prý se v srpnu můžu přihlásit na kurzy od září... Tak jsem tedy pěkně poděkovala a odešla. Kurzy od září... myslím, že mě čeká něco mnohem víc, než kurzy od září... XD (Kowai!)
Ve čtvrtek (17.) byla irská party (Svatý Patrick), ale mě se tam samotné nechtělo a stejně jsem neměla (a nemám) dostatek zeleného oblečení...

Sluníííštooooo
V pátek se udělalo nádherně. Dopoledne jsem si zašla do Fóra do Monte Fuji a pak jsem zamířila do knihovny, přečíst si cosi na lingvistiku (moc to s tím, co děláme nesouviselo). Což byl taky zážitek...
Napsala jsem knížku, co jsem si chtěla půjčit, ale pán mi řekl, že ta se nepůjčuje, že tu si jen můžu jít přečíst do čtecího sálu. Dostala jsem tedy kolečko s číslem mého stolku a šla. Netrvalo dlouho a knížku jsem našla, dokonce i stolek jsem našla. Přišlo na řadu čtení. Taky dobré. A pak přišla nějaká paní, že tam nesmím mít tašku... tak jsem se zvedla, že ji odnesu "do šatny". Vylezla jsem ze čtecí místnosti a hledala šatnu... nakonec se mě znovu ujal pán a pověděl mi, že šatna je dole. Tak jsem šla "dolů". No, co myslíte, byl tam někde nápis "Šatna"? No, když se tak blbě ptám, tak jste asi uhodli, že ne. Naštěstí se mi ale šatnu najít podařilo a tak jsem tam tašku umístila a vrátila se dočíst si své dvě stránky (víc mi toho už vážně nezbývalo). Pak k paní pro kolečko (sebrala mi ho, když mi říkala o tašce) a ven... uh, to zas bylo.
Po Linguístice bylo stále ještě pěkně a tak jsem vyrazila na vyhlídku, o níž jsem věděla už příliš dlouho, ale ještě jsem na ní nebyla. Bylo to tam moc hezké, ale vybil se mi foťák, tak jsem musela fotit na mobil, ale poněvadž už zapadalo slunce, nejsou fotky úplně povedené...

Tahle fotka je ještě foťáková

Přišla sobota. Venku bylo úžasně nádherně, nebe bylo křišťálově modré (jistě si dokážete představit, jak to myslím), tak jsem uklidila v pokojíčku a vyrazila ven. Nutno podotknout, že až v pozdním odpoledni, ale celý den jsem větrala a i kolem té čtvrté páté bylo pořád horko. Zdržel mě totiž oběd - dělala jsem si krevety v červené omáčce... Nevypadaly sice úplně přesně jako na obrázku (a měla jsem je s motýlkama), ale řídila jsem se příručkou Vaříme s Bětkou aneb Nějak to tam nahažte, zhruba podle receptu, a ono to nějak dopadne, jejich obrázek je stejně udělanej ve fotošopu, a dopadlo to dobře (jen ty krevetky jsem měla trochu víc povařit).

Ven... mno, abych to upřesnila, vyrazila jsem najít Lidl. A podařilo se. Prošla jsem se vesničkou vedle Coimbry/okrajovou čtvrtí u Starého nádraží a nakonec Lidl našla, úplně někde jinde, než kde byl vyznačen na Google mapě... O.o
V úspěšně nalezeném Lidlu zakoupila jsem po dvou baleních gumídků a s radostí se do nich pustila už cestou domů, přerušenou zacházkou do parku vedle Mondega, o němž mi vykládala Maris (povídala, že tam chodí běhat) a, když o něm teď taky vím, budu do něj chodit běhat taky. Snad.

(Ten největší úplněk za nevím kolik let jsem taky pořádně neviděla... až někdy pozdě večer a to už nebylo poznat, jestli je větší...)
A to byl první letní den v Coimbře.
Na druhý den, to jest v neděli 20.3. jsem provedla stěhování nábytku v pokojíčku, takže mám teď stůl tam, kde byla komoda a okenice otevřené, a komodu v oblasti, kde byl stůl (ale ne přesně na tomtéž místě) - pokusím se vám to tu znova vyfotit, až si na to vzpomenu někdy, kdy budu mít uklizeno. ~__^
Potom, jsem našla staré rezavé kleště (na toto pozor: nevěřila, jsem že tu vůbec nějaké nářadí je; šroubovák nemáme) a pokusila se opravit sprchu. Hadice a držáček na ni totiž nedržely tam, kde držet měly. A, světe div se, povedlo se! (Bětka R., práce všeho druhu ^__~)
A pak jsem vyrazila ven. Opět, ale tentokrát dřív, už kolem druhé. Šla jsem se podívat nahoru na druhý břeh, na silnici, kterou jsme jely z Conímbrigy (poněvadž tam byla úžasná vyhlídka).

Po této silnici došla jsem až k velké silnici (nebyla ta dálnice, protože přes ni vedl přechod, ale jinak měla tu správnou velikost), již jsem překročila přes pěkný nadchod a ocitla se... někde. Ne, že bych nevěděla, kde jsem, ale nevěděla jsem, jak se odtud dostat. Tedy... to jsem taky věděla, ale tou cestou jsem jít nechtěla. Chtěla jsem jít přes veliký most s dlouhými bílými "lany", na nějž vedla již zmíněná velká silnice. K nepochybně velkému podezřívání a pravděpodobně neméně velkému pobavení venku sedících místních jsem třikrát zamířila na různá místa, z nichž se každé ukázalo neprůchodné, stejně jako most, který se nejevil walker-friendly (už jen proto, že po něm vážně nikdo nechodil)...
Takže mi nezbylo než zamířit pod most, tedy cestou, jíž jsem jít nechtěla z toho prostého důvodu, že to znamenalo dojít až k pěší lávce, přejít ji a po "mém" břehu se vrátit zase k mostu. Takže jsem sešla z kopce, nevyfotila si hezký dům, poněvadž u něj stálo moc lidí, prošla pod mostem, prošla pod mostem, prošla pod mostem (to víte, to všechny ty nájezdy) a pokračovala k pěší lávce v Zeleném nábřežním parku.
Blbá věc na tom, že se udělá hezky a člověk může jít ven, je to, že můžou jít ven i všichni ostatní. V parku byly davy. Člověk na člověku. Portugalské člověčice samozřejmě podle nejnovější letní módy v silonkách, kozačkách a péřových budničkách (já jsem měla rifle a tříčtvrteční tričko a zuřila jsem, jak je mi vedro)...

Odtud jsem, jak již bylo naznačeno, zamířila opět k mostu. Cesta to nebyla právě krátká, ale nakonec jsem došla. A tam mě čekalo překvapení v podobě různých nájezdních kliček (už jsem nepočítala, kolikrát jsem pod mostem vlastně prošla) a jiných "podchodů" pro chodce. Ještě předtím, než jsem "podchodu" využila, zamířila jsem pod mostem k řece. Bylo to tam pěkné. Tedy, sloupy byly pomalované grafity, jež se mi moc nelíbily (kromě nějakých nasprejovaných dinosaurů na zemi, kteří mě docela pobavili), ale zjistila jsem, že "po" mostě se teoreticky dá přejít na druhý břeh. Most má totiž jakési spodní patro přilepené zespodu na silnici, ale vchod je zablokovaný betonovými zátarasy, takže prakticky se přejít nedá.

Na kamenech na břehu seděli dva mladí lidé a jeden z nich hrál na kytaru (co dělal ten druhý/druhá si nejsem jistá, měla jsem v uších sluchátka)... Odtud jsem zamířila k nákupnímu centru Coimbra Shopping ve Vale de Flores (už jsem tam jednou byla), kde jsem si koupila u Mekáče Colu (druhá blbá věc na tom, že se udělá hezky je, že portugalské Mekáče nevedou mléčné shakey, které v takovém krásném počasí bodnou víc než Cola nebo zmrzlina). A protože jsem nesehnala, co jsem potřebovala, zamířila jsem ještě do Dolce Vity (stejně byla po cestě) a odtud už tedy domů, podobnou cestou jako v pátek z vyhlídky...

Za školou
No jo, přiznávám se. V pondělí jsme měli náhradní hodinu literatury a mně se tam strašně, strašně nechtělo. Tak jsem tam nešla. Místo toho jsem s holkama zamířila do Dolce Vity (už jsem tam dlouho nebyla ^__~), podívat se na nějaké oblečení a tak. Nic se nám ale nelíbilo... Nicméně to pořád bylo hezké odpoledne.
A to byl první jarní den v Coimbře.
Na druhý den (úterý) jsem už do školy šla a potom šla spolu s Niki a Verčou (Maris odjela za kamarádem do Milána) dolů do města. Verča si chtěla koupit boty a musela si jít prodloužit povolení k pobytu (původně tu měla být jen první semestr, ale dostala nabídnuto si Erasmus prodloužit i na semestr druhý... jenže povolení k pobytu měla jen na jeden semestr). Na Městském úřadě nás zarazily takovéty lístečky produkující počítače. Bylo na nich spousta různých oddělení (aspoň třicet) a všechna oddělení byla označená náhodným shlukem písmenek (Pravděpodobně zkratky jejich názvů, ale čert aby se v tom vyznal, kdo tomu proboha rozumí? I Portugalci z toho byli zmatení!). Nakonec se jí podařilo dostat se ke správnému okýnku, ale chtěli po ní 25€!! Za to první chtěli 7€, i to je dost za kus papíru s obrázkem, a za prodloužení skoro čtyřikrát tolik!!
Ve středu byla Linguística. Zvláštní, což?
Ve čtvrtek jsem nešla na Línguu, poněvadž byl nějaký bojkot hodin (cosi, že kvůli vysokému školnému odchází z univerzit spousta lidí, v Coimbře za tenhle rok už 600) a profesoři měli zakázáno probírat nové věci a psát absence. Na Literaturu jsem ale šla, protože profesorka v úterý říkala, že Literatura bude normálně. Nakonec jsme tam byli jen samí Erasmáci a Brasilci a profesorka (hodinu!!) odpovídala na dotazy (jednoho Brasilce). Když nás pustila domů, šla jsem za holkama, které právě šly od kadeřnice (ostříhané) a šly se podívat dolů do města na boty (v úterý neměli pro Verču správnou velikost a ve čtvrtek měli dostat nové zboží, ale botky, které se jí líbily už nedostali...) a tak. Večer jsme opět vyrazily ven.
V pátek... se opět nic moc zajímavého nedělo, jen jsme měli Linguísticu, která by byla docela zajímavá, kdyby se všechno co na hodině probereme (a že toho není mnoho), neopakovalo v dané hodině desetkrát...

Další víkend
Přes víkend jsme měly jet (Iva, Bára (spolužačky z Olomouce, v Portě), jedna jejich známá, Miška a já) na výlet do údolí Doura, ale hlásili ošklivé počasí, takže se výlet odložil na další týden (jak to s ním dopadlo se dozvíte později).
A opravdu, přes víkend nebylo právě nejkrásněji. V sobotu jsme se s holkama (stále bez Maris) vydaly do Fóra, do brasilské restaurace (mňam!) a zjistily jsme, že jsou slevy na oblečení, takže jsme nějaké nakoupily, poněvdž výjimečně bylo i hezké. A že můj nákup byl... veeeeeliký.

p.e. moje nové tričko

Večer jsme opět zamířily ven a kvůli té hloupé změně času jsem přišla domů hrozně pozdě... tedy brzy...
V neděli jsem byla doma, protože bylo zataženo a místy pršelo (a byla jsem unavená).

A v pondělí... o pondělí se dozvíte v příštím článku, který snad napíšu někdy tento (= příští = 5.-8.4.) týden, stejně jako další články o tomto (1.-4.4.) rozhodně ne nudném nejen-víkendu. Taky doufám, že se mi konečně brzy podaří přidat ty slibované fotky a postupně je popsat (a vězte, že teď bude fotek přibývat). Ale teď už půjdu spát, poněvadž zítra nehorázně brzy vstávám a jedu na výlet...