Horizon

A aby toho nebylo málo, tak dnes přidám ještě jedno povídání - o tom, jak jsme jely na sever... a na jih. A pak ještě trochu víc na jih, "domů".

Vzhůru nohama
Výlet v pondělí 4.4. se snad už nemohl víc lišit od onoho promoklého studeného nevlídného výletu o týden dřív. Tedy, mohl, ale nebuďme puntičkářští. Lístek na vlak jsem si tentokrát koupila den předem, když jsem vyprovázela Mišku na vlak, takže jsem ho mohla zaplatit hotově. To bylo sympatické.
Ráno v Coimbře byla samozřejmě ještě tma (vlak v 5:45 je vlak v 5:45), svítat opět začalo až mezi Aveirem a Portem, kde jsem se potkala s Miškou a společně jsme se, s modrým nebem nad střechou vlaku nechaly odvézt do Caminhi.

Rozejděte se, neshlukujte se, tady není nic k vidění!
Caminha je malé městečko při soutoku řek Coury a Minha, jen kousek předtím, než se Minho vleje do oceánu, a v pondělí v něm není nic k vidění (v pondělí má mnoho portugalských památek zavřeno).

Takže jsme se prošly k vodě, vyfotily kostelík,

hodinovou věž, náměstí, uličky, nějaké kachličky a tak

a vrátily se na nádraží (asi po hodince), odkud jsme se nechaly dopravit do již známé Viany do Castelo.

Hlad býval nejlepší kuchař, než ho někdo trumfl
... aneb bylo kolem poledne, když jsme do prosluněné Viany dojely a měly jsme hlad. Hned vedle nádraží je dost coolové nákupní centrum (s umývárkami nad tratí - super výhled z okna),

v němž jsme si na terase daly těstoviny se sýrovou omáčkou. Nebyly špatné, ale rozhodně mohly být lepší.
Do Viany jsme však nepřijely kvůli jídlu, tudíž jsme se v Estação Viana, jak se nákupní centrum nazývá, příliš nezdržovaly a vyrazily k lanovce, jež nás vyvezla na kopec k bazilice svaté Lucie.

Držte si klobouky!
Bazilika bývá přirovnávána k Bom Jesusovi v Braze, jen nemá takové dlouhé schodiště, ale mě se líbí trochu víc. Bom Jesus byl hezký a je pravda, že ta, bylo víc zataženo (tady nebylo vůbec), ale od vianské baziliky je o 80% lepší výhled. Viana leží na řece Lima a na jejím ústí do oceánu.

Podívaly jsme se do baziliky, vyfotily ji ze všech stran a k našemu obrovskému překvapení a neméně velké radosti zjistily, že věž, jež měla být dle průvodce v pondělí zavřená, byla otevřená. Takže netrvalo dlouho -no, chvíli nám to zabralo, než jsme se na ni vydrápaly- a stály jsme úplně, úplně nahoře!!

Fičelo tam jak blázen, ale ten výhled!!

Ještě za zatáčku...
Na stejném kopci je, kromě baziliky ještě honosná pousada (prvního druhu - ta drahá) a ruiny keltské citanie.
K těm jsme se snažily dostat a po chvilce "Jenom tady do zatáčky... no, ještě tam do té druhé... ještě kousíček... hele, tamhle něco je!... ne, tak je to až tam... ale tam už to fakt je!" z mé strany jsme ruiny našly.
Jenže, tentokrát byly údaje z průvodce stále aktuální a ruiny byly zavřené. -.-

Připraveni k vyplutí!
Lanovkou jsme se svezly zase dolů a vyrazily k lodičce.
"Lodičkou" je míněna první portugalská nemocniční loď Gil Eanes, jež v letech 1955-1973 jezdila mezi Newfoundlandem a Grónskem a pak se vrátila do svého domovského přístavu.

Lodička byla veliká, veliká, veliká a některé její místnosti připomínaly spíš středověkou mučírnu, než nemocnici, ale možná to bylo jen tím, že neměla okna (uvnitř).

Samozřejmě měla takové věci jako kormidlo, u něhož jsme se musely vyfotit,

 

hrnec s caldo verde a caldo orenji (první je portugalská polívka, druhé jen narážka na barvu; ve skutečnosti nějaké navigační přístroje s vysokými okraji a barevným plexisklem na dně), stroj na zpomalování a páru (pára = zastav), skříňku na plavky a spoustu jiných, zajímavých součástí, které si můžete prohlédnout na fotkách.

Jedenkrát Hawai, prosím. Děláte donášky i doprostřed oceánu, že?

Cestou z lodičky jsme jen proběhly město a koupily nějaké pohledy a pak už jsme se nechaly odvézt zpět do Porta a Coimbry.

Výlet byl fajn, jen nás zradily baterky. Nejdřív mě jedny, pak Mišku její a pak mě i druhé, takže jsem musela zbytek lodě a města fotit na mobil, nevím, nevím... možná profoukly?