Jak to být mělo a jak to nakonec bylo
Mělo to být tak, že od soboty (2.4.) do pondělka (4.4.) pojedeme na již zmiňovaný výlet do údolí Doura a že už v pátek přijedu do Porta za Miškou. Totiž, že v pátek nepůjdu do školy a místo toho se stavíme na portugalský "AnimeFest".
Douro padlo. Ne kvůli počasí, tentokrát, ale proto, že bylo třeba objednat na jedno důležité místo vstup, jenže se ukázalo, že do konce dubna už jsou všechny víkendy plné...
A tak jsme s Miškou opět měnily plány. Do Porta na "AnimeFest" jsem jela, ale...
Bylo 1.dubna, víte? Došla jsem si hezky na nádraží, čekala na vlak a vlak nepřijel (stávky). A tak, než abych čekala na další vlak, jenž by přijet mohl, ale taky nemusel, vydala jsem se na autobus. V autobuse byla legrace. Měli tam pásy, tak jsem se jako jediná připásala, proč taky ne, že? A koukala jsem z okna (občas) s nadšením předškoláka sledujícího vánoční stromeček... a do toho jsem si četla Nevídané akademiky.
Napsala jsem Mišce SMSku, že jedu autobusem a přijedu někam jinam, ale ona neodpovídala. Když jsem dojela do Porta, napsala jsem jí další, že už jsem tam, ale že nevím, kde jsem. Stále nic. Tak jsem jí zkusila zavolat. A tehdy se ve sluchátku ozvalo něco o tom, že volané číslo je zrušené... Zkontrolovala jsem číslo a zjistila, že jako hlavní číslo u ní mám nastavené její české číslo (které už nepoužívá). Grrr. Taky mi mohli už po první esemesce říct, že ji posílám do prázdna, ne?! Grrr. Tak jsem se vydala na nádraží São Bento, kam bych jinak přijela vlakem, a doufala, že tam Miška stále bude. Z Batalhi, kde je autobusové nádraží, to tam naštěstí bylo kousek a našla jsem i šipky. A tak jsme se nakonec s Miškou přece jen potkaly.
Subway and other ways
Z nádraží jsme vyrazily vyfotit katedrálu (protože bylo krásné počasí, všechno v Portě bylo taky takové krásné, zářivé), pak jsme zašly na ten vysokánský most (Ponte Dom Luís I.), pofotily Porto,
 |
| Igreja de Santo Ildefonso(?!) na Batalhi |
Od Mišky jsme se vydrápaly na "Boa Vistu" (Praça Mousinho de Albuquerque), nasedly do metra a nechaly se jím dovézt do čtvrti Matosinhos, kde je přístav
Cumaranai dešita jo
Nebyl to jen "AnimeFest". Spíš to bylo něco (konkrétně asi veletrh vysokých škol; byla tam i nějaká pražská, armáda a tak), kde měla svůj rožek anime-komunita. Asi tři stánky s mangou, figirkami a tak, pár stánečků s lolita příslušenstvím a jeden stánek, kde pán prodával Pocky a ramen. Miška si koupila oboje, já jen Pocky (a teď lituju toho ramenu). Zkrátka a dobře to nebylo nic moc. Hlavní program měl sice začít až přes víkend, ale podle programu to nevypadalo o moc zábavněji...
 |
| Moje čokoládové Pocky, made in Thailand |
Chtěly jsme se podívat do přístavu, ale byl celý oplocený, tak jsme se vydaly zpět k Mišce.
Miška chtěla původně jet metrem, ale dopadlo to tak, že jsme podél pobřeží (moře, posléze řeky)
Dlouhá noc
Cestou k Mišce jsme ještě koupily něco k snídani, pastely a Sangrii na večer (původně jsme měly jít někam ještě s Ivou a Bárou, ale ty nakonec šly na nějakou večeři, tak se to zrušilo) a vyrazily fotit setmělé Porto. Navečeřely jsme se v tom hezkém Mekáči na "Václaváku",
Ze Sangrie jsme měly každá nakonec tak dva hlty, víc ne, protože... jsme začaly plánovat výlet do Leirie a okolí (později překřtěný na Výlet do Středozemě). A to vám panečku bylo. Jak to později vyjádřily holky, když jsme se na druhý den viděly a vykládaly jim o tom, bylo to jako taková ta hra s obrázkem rozděleným na čtverečky, které je třeba různým způsobem popřesouvat, aby vznikl ten obrázek - přesouvaly jsme město vedle města, podle toho, kdy a zda vůbec tam jel z toho předchozího autobus.
Když jsme v pět ráno skončily, výlet nám vyšel o den kratší, než jsme plánovaly a všechno v něm bylo hezky zahrnuté, den na dvě městečka... prostě paráda! Jak to ze začátku vypadalo, že to prostě nepůjde, nakonec to vyšlo nad očekávání.
Casa da Música
Na druhý den jsme chtěly spát aspoň do jedenácti, ale obě jsme se probudily už v deset. Takže jsme doplánovaly výlet do Sintry, Mafry a Lisabonu a pak vyrazily na "Boa Vistu" na francezinhu (nestihly jsme opět prohlídku vinných sklepů, škoda) a po obědě na prohlídku Casa da Música, moderního koncertního sálu na "Boa Viste", který zvenčí vypadá děsně, ale zevnitř je prostě úžasný!
Po prohlídce, která, ježto byla organizována (portským) ESN, začala o hodinu později, než měla, mě Miška doprovodila na autobus (nechtělo se mi riskovat, že zase nepojede vlak) a já jsem se nechala odkolébat do Coimbry.
Překvapení (opět)
Ale... když jsem dorazila "domů", čekalo mě překvápko. V pátek u nás asi byla paní domácí - na schodech už nebyly letáky, v koupleně byl nový kobereček a... slibovaný Příběh o sprše: sprcha, kterou jsem předminulý víkend tak slavně spravila se do dvou dnů opět rozbila. Podařilo se mi diagnostikovat, co s ní vlastně bylo špatně - strhané a zrezivělé závity, nic, nač by stačily kleště. Pár dní jsem váhala, jestli mám koupit novou matku nebo napsat paní domácí a pak jsem se potkala se spolubydlící, tak jsem se jí ptala, jestli už to paní domácí někdo říkal. Zatvářila se strašně překvapeně, jakoby si nevšimla, že je sprcha rozbitá (to se nemeje?) a pak řekla, že jí zítra zavolá (byl večer). Tak jsem to pustila z hlavy. Byla bych jí zavolala sama, ale spolubydlící řekla, že to udělá a já jí to bláhově uvěřila. No, možná to opravdu udělala, ale dost o tom pochybuju, protože si myslím, že by paní domácí dorazila dřív.
No... a nakonec to překvápko. Mysleli byste, že bude sprcha opravená, že? Já jsem si to myslela taky. Ale ne. Máme novou baterii. Pákovou. ^^
Celý výlet do Porta byl moc hezký, sice v něm bylo hodně "původně", která se musela změnit v "nakonec", ale ani to tolik nevadilo, nakonec. ^__~ Škoda jen, že oproti pátku, kdy bylo vážně vedro, v sobotu bylo dost chladno a zamračeno, a že ten "AnimeFest" za moc nestál...
Taky jsem přijala za své dva Miščiny názory na rychlé občerstvení - a sice: "Pizza Hut je zlo" (drahé, malé, na České dělaj lepší a větší) a "Subway je super". ~^__^~
Žádné komentáře:
Okomentovat